Jarní sklizeň fialek – FIALKOVÝ OCET

Viola odorata – Violka vonná – lidově zvaná fialka

Časně zjara se náš trávník v ovocném sadu místy promění ve voňavý fialkový koberec. Než přijde na řadu první jarní seč, nenechám si ujít sběr fialek. I letos jich bylo dost na to, abych je nasypala do vyšší sklenice se širším hrdlem, zalila je jemným bylinkovým octem a nechala je macerovat tak dlouho, dokud octu nepropůjčí trochu ze své vůně a barvy, čímž ho příjemně parfémují a ozvláštní na chuti.

Fialkový ocet se za časů mojí babičky používal jako pomazání čela při horečce nebo se do něj namáčel obklad, který působil na zmírnění bolesti při včelím bodnutí. Proti kašli se svařoval violkový sirup s cukrem a  na cukrárenských pultíkách bývaly k dostání i fialkové bonbóny, které měly chuť jako louka fialek. Velkou sklenici voňavých fialkových bonbónů můžete koupit i dnes v některém z provensálských obchůdků, třeba zde: Fialky v dárkovém balení

Ještě větší tradici mají fialkové bonbóny ve Vídni.

Fialkové bonbóny milovala i císařovna Alžběta Bavorská – přezdívaná Sisi. I dnes se fialková cukrovinka drží na předních příčkách seznamu ikonických sladkostí, na kterých si lze smlsnout ve Vídni. Na ulici Kohlmarkt se nachází dvorní cukrárna Habsburků Demel, kde zůstal patrný i duch historické atmosféry z doby monarchie. (Cukrárnu založil v roce 1786 Ludwig Dehne. Christophu Demelovi ji prodal jeho syn.)

Všechno tu chutná i dnes tak, jako za dob monarchie. Fialky jsou k dostání kousek od vídeňského Hofburgu, v bývalém oblíbeném dvorním cukrářství panovníků. I dnes patří k nejžádanějšímu zboží z celé sladké nabídky. Vyrábějí se z ručně sklizených fialkových kvítků, které se po usušení kandují a poté slouží na výrobu fialkových bonbonů, které mají tvar, barvu i vůni fialky. Koupit se dají v originální krabičce, ve které je dostávala Sisi. Sladkostmi od pana Demela se rád nechával rozmazlovat i František Josef I., proto je na urozený stůl dodával osobně pan Demel sám.

RECEPT NA FIALKOVÝ OCET

Vezmu velkou sklenici o obsahu 1500 ml se širokým hrdlem a jednu její třetinu naplním čerstvě sklizenými kvítky fialek. Odstraním lístky a stonky. Květy nepropírám, jen z nich vytřepu případné nečistoty.

Výhodou je, že sklízím se své zahrady, kde si sama hlídám, kdo mi po fialkách šlape a kdo jim škodí 🙂 Při slunečném dnu je možno kvítka osprchovat a nechat vyschnout rovnou na trávníku, ale to jsem včera nestihla. Bylo nebývale krásně s teplotami nad 23 °C. Dnes je poněkud chladněji, tak jsem fialky sklízela dopoledne. Jen co se osušila z kvítků ranní rosa, šla jsem na ně do zahrady.

Když jsou květy ve sklenici, zaliji je jemným vinným octem až po hrdlo sklenice.Přiklopím víčkem, ale netrvám na tom, aby bylo pevně utažené. V podstatě ho na sklenici jen položím a celou láhev fialek v octu odložím na slunečné místo, kde je nechám stát cca 12 až 14 dnů. Poté přes jemné plátýnko přecedím, čistý ocet naliji do sklenice (nejlépe tmavé) a uchovám v chladu a temnu do doby, než ho budu potřebovat.

Druhý den macerování fialek v octovém nálevu na světlém místě se projevuje pozitivně.  Obsah sklenice se barví červánkově.

Moje maminka je srostlá s karlštejnskou krajinou a v přírodě se vyzná. Zrovna dnes jsem s ní hovořila na téma fialkového octování a chytře mi doplnila článek o jednu starou moudrost. Po první jarní bouřce fialky už nevoní. Letos jsem to stihla před bouřkou, chuť i vůně bude intenzivní.

Nejčastěji domácí fialkový ocet používám na přípravu letních zálivek. Hezky ochutí všechny saláty z jarní křehké zeleniny, lučního jedlého kvítí a všeho zeleného, co nám jaro přichystá. Od loni mám ještě litr fialkového octového potěšení k dispozici, tak nemusím s tím letošním nikam spěchat.

Komu zbydou fialky, ten si může vyzkoušet fialky v cukru a odekorovat jimi nějaký svěží jarní moučník nebo zmrzlinu. Recept jsem před časem uvedla na stránkách Šárčiny školy vaření zde: FIALKY V CUKRU