Jazyk je chrám naší chuti a proto jsem uvítala recept – Jazyk na smetaně, který patříval k velkým delikatesám a ani dnes na něj labužníci nezanevřeli. Chuť této omáčky se dá přirovnat ke slavným plíčkům na smetaně. Jak sama Alena říká, recept byl v knize Anuše Kejřové popsán jazykem stručným, proto se spolehla na recept své babičky, který má v malíku. Pochutnejte si na tom nejjemnějším vepřovém mase a zkuste si takový legendární recept doma připravit. Jak na to? To se právě teď dozvíte. Milovníci klasiky uvítají jako přílohu české houskové knedlíky.
Další recepty Aleny Hoškové najdete na stránkách , které patří ke stálicím webů s kuchařskou tematikou a poslouží vám jako dobrá inspirace do kuchyně. Dobrých domácích receptur tam je tolik, že si vybere každý z vás.
Vepřový jazyk na divoko – navařila
Ráda bych se přidala k vaření s Anušou Kejřovou. Dneska jsem otevřela její Úspornou kuchařku a vařila Jazyk na divoko.
Recept v knize je velmi strohý, jak je patrno u fotografie samotné stránky. Babička jazyk vařívala, tak uvedu postup, jak mě ho naučila. Jazyky jsem dala vařit, vodu osolila, přidala jsem koření – 1-2 bobkové listy, 4 kuličky nového koření, 6 kuliček pepře, trošku tymiánu a kořenovou zeleninu (mrkev, petržel, kousek celeru), půlku malé cibule a 1 stroužek česneku, aby byl vývar chutnější. Vařila jsem v papiňáku asi 45 minut.
Recept je pro 4 osoby:
- 3 vepřové jazyky
- 2 bobkové listy, 4 kuličky nového koření, 6 kuliček pepře, půl kávové lžičky tymiánu
- sůl
- 1 mrkev, petržel
- kousek celeru
- 1/2 malé cibule
- 1 stroužek česneku
- 1/4 l smetany ke šlehání
- 1-2 lžíce hladké mouky
Měkké jazyky jsem vyndala, přelila studenou vodou a oloupala. Lépe se loupou když se ihned zchladí. Oloupané jsem je nakrájela na plátky a uložila do tepla.
Vývar jsem přecedila do kastrólu, dala vařit a přilila smetanu s rozmíchanou hladkou moukou. Omáčku jsem vařila 15 minut, aby se provařila mouka. Nakonec jsem omáčku dosolila a okyselila octem, protože jsem doma neměla citron. Na talíř jsem dala porci knedlíků, 3 – 4 plátky jazyka a přelila omáčkou.
Dobrou chuť přeje Alena Hošková – Ajina
Aleně za recept děkuji a vás bych se ráda zeptala, jaký máte vztah k tomuto kousku masa? Někomu se určitě jazyk zdá velmi nevábný a vůbec nehoří touhou ochutnat. Vzpomínám si na legendární recepturu z čínské kuchyně, jazyk po pekingském způsobu. Tehdy jsem zahořela nadšením, jak jemné a delikátní může být maso. Naposledy jsem si na pekingském jazyku nepochutnala v čínské restauraci, ale na horách – v Krkonoších na Zvoničce. Víc jsem se rozepsala v 🙂 Evka, majitelka a dobrá víla kuchyně, umí čarovat a na jídle je to poznat. Přikládám tedy ještě jednu fotografii, na které je onen slavný recept, co určitě poškádlí mnoho mlsných jazyků. Jazyk je chutný a kdo chce, ten v něm uvidí krásný kousek libového a jemného masa 🙂
doporučené články: Věděli jste, že ?
Těším se na vaše další příspěvky uvařené podle tradiční české kuchařky. Tentokrát vaříme a soutěžíme s – podrobnosti naleznete v a můžete se podívat, kolik se toho už stihlo uvařit a zdokumentovat. Ještě mnohem víc toho ovšem zbývá k vyzkoušení, tak vybírejte podle své chuti 😉
Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství
Díky tomuto článku jsem si vzpoměla na svého tchána – jazyk po pekingském způsobu byl klasikou na jeho silvestrovském stole.A recept mám někde uschovaný,budu jej muset oprášit a opět uvést v realitu.
P.S. Už aby ta kuchařka od Kejřové byla doma!Jen nevím zda budu mít odvahu své pokusy popsat,nafotit a poslat.
HaF:
Jazyk po pekingsku je velká pochoutka, to by měl ochutnat každý 🙂 Připravovala jsem ho několikrát podle receptu z knihy pana Michaela D. Klimy – Čínská kuchyně. Odkaz na skvělou recepturu, kterou uveřejnila na Labužníku Jenoféfa posílám: http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=17286
P.S.
Až kuchařka Kejřové dorazí domů, bude potřeba týden na prolistování a potom bych se s odvahou pustila do vaření. O výsledek a fotografie není třeba se obávat. Určitě se podaří 🙂
Kuchyně paní Evy ze Zvoničky je nezapomenutelný zážitek. Když se u nás doma řekně špíz, já ani muž nemyslíme na jiné, než na ty ze Zvoničky :-).
Letos bychom tam také chtěli zajet alespoň zase na prodloužený víkend, neb Anička fňuká, že chce taky do Krakonoš :-).
toffo:
Prodloužený víkend se nám v Krakonošově vždycky vydařil, tak mám stejné úmysly a přemýšlím o prodlouženém červnovém víkendu. Tak nějak se to u nás už stalo tradicí. Bylo fajn se tam potkat a Eva mě tentokrát dostala tím svým pojetím staročeské hostiny, kterou nám všem uchystala jako překvapení :-))) To ani nemluvím o dvoupatrovém bílém dortu s jahodami, který jsem dostala k narozeninám 🙂
Strava na Zvoničce se naštěstí dá po horách pěkně \”vychodit\” 🙂 Stojí to za úvahu.
P.S.
Třeba se tam zase potkáme 😉
Tak jsem našla ten pekingský jazyk:nálev-0,5l vývaru,1dl soj.om.,0,5dl desert.vína,1cibule,hvězdička badyánu,10zrnek pepře,lžíce cukru.
Do studeného nálevu 1kg vepř.jazyků-vařit doměkka.Sloupnout,vychladlé nakrájet,nálev zahustit škrobem,dochutit utřeným česnekem a chili.Jazyk přelít studenou omáčkou a ozdobit kolečky cibule.
P.S.Kejřová dnes dorazila,jdu číst!!!
HaF:
Jak si tak čtu popsaný recept, cítím tu zvláštní vůni badyánu, která mě v souvislosti s čínskou kuchyní chytla za srdce. Oblíbená čínská směs koření pěti vůní se skládá mimo jiné právě z badyánu a ve spojení s receptem na jazyk po pekingsku tam hraje vůně a chuť badyánu velkou roli. Hvězdičky badyánu jsou navíc krásné 🙂 Díky za recept a hodně pohody s Kejřovou 🙂
Zrovna nedávno jsem jazyk vařila k rajské omáčce. jsem na jeho deliktání jemnou chuť zvyklá od rodičů, ale byla jsem zvědavá, co na něj řekne můj poněkud hodně konzervativní manžel. Nejdřív se oškliboval, ale pak zjistil, že takhle jemné masíčko je velice dobré. Prý jen, kdyby nemělo ten tvar, jaký má 🙂
Madla: Manžel má pravdu. Jíst začínáme vždy očima a vařený jazyk zrovna není tou nejhezčí podívanou. Říkám si, že v kombinaci s rajskou je to zatraceně dobrý nápad, protože vařené hovězí maso u nás doma k rajské nefrčí. Můj muž má rád dobře ochucené mleté maso. K rajské u něj vítězí libová domácí sekaná 🙂
Jazyk k rajské-budu muset vyzkoušet. My děláme ochucené masové kuličky,ty uvařím ve vývaru a ten potom upotřebím do té rajské.Jinak dáváme jazyky do tlačenky místo jater,ty totiž manžel nemusí.
Máme v rodině milovníky i odpůrce, ale jazýčky jsou výborné – ten pekingský může získat nejednoho váhavce!
Taky jsem na ten recept na divoko koukala, uvažovala o něm – nevadí, zkusím třeba jinou variantu.
Z nějaké knížky v mládí mě zaujal jazyk v polské omáčce, vařily jsme to pak podle nějakého normálního receptu, ale bylo to dost divné…
Je pravda, že hodně receptů u Kejřky je na dnešní zvyklosti dost stručných a nějakou praxi vyžaduje.
Vepřové jazyky kupuju pravidelně, většinou je vařím na polévku, masíčko pak nakrájím na kousíčky do polívky. Taky jsem ho dělala na způsob \”plíčky na smetaně\”, to jsem k jazyku dala vařit i kousek srdička. Máme rádi libové, tak to nemělo chybu. Jednou jsem dala uvařený jazyk do rizota – opravdu je spoustu receptů na toto vynikající a cenově dostupné masíčko. Když jsme ještě dělávali doma zabijačky, tak řezník dával špičku jazyka hospodyni – prý aby měla ostrý jazyk….no znáte chlapy.
HaF:
V tlačence by jazyk určitě měl být 🙂 Mně tam moc chutná. Tlačenku jím výjimečně, ale když už si ji dám, měla by být se vším všudy. Dostávám ji od přátel z domácí zabijačky a to je vždycky prvotřídní a nic v ní nechybí, koření je tam akorát a to potom na umění \”mistra kuchaře\” s úctou vzpomínám. A není to vždycky chlap, kdo umí řeznické speciality připravit nejlépe 🙂
vilemina:
Když už je tento kousek masa naservírován úhledně na talíři, ani si nikdo nepředstaví, že před přípravou nevypadá zrovna moc vábně 🙂 Když bych rodinu trochu ošálila, určitě by o jazyku mluvili všichni členové jazykem pochvalným.
Úžasná je tradiční zabijačka, kdy se noblesním způsobem zužitkuje úplně celičký pašík. V tlačence nesmí jazyk chybět. Dělá tam chuť a pěknou strukturu 😉
Hanalka:
Nápadů, jak jazyk v kuchyni použít je víc než dost, ale staré rituály přežívají na věky. Špičku jazyka pro hospodyni :-)))
S tím jsem se setkala nedávno na zabijačce u nás, kde tradice ještě nevymřely. I když má hospodyně jazyk jako břitvu, dostává možnost si ho přiostřit 🙂
Jazyk mam moc rada, hlavne hovezi. Nejlepe v madeirske omacce.
Ale narazit na cerstvy hovezi jazyk v obchode, to je docela problem. Vetsinou maji jen uzeny nebo cerstvy veprovy.
Ovsem uzeny, jen tak s krenem, mnam 😉