Výlet “nejen” za českou buchtou

Kam na výlet o víkendu 25. a 26. 7. 09? Vezměte to směrem na český jih. Selské slavnosti  jsou jen jednou za rok a pokud je chcete prožít v té nejmalebnější vesničce u nás, jeďte rovnou do Holašovic. Kdo je zvědavý, co ho tam čeká, má možnost nakouknout do reportáže z loňského roku. Tak nějak podobně by se to všechno mělo odehrávat i letos. Jen to dobré počasí vám tohle léto nikdo nezaručí 🙂

Obec Jankov, část Holašovice pořádá již 12. ročník selských slavností. Důraz je kladen především na prodej výrobků kvalitních a jedinečných, které souvisí s tradičním českým řemeslem. Chybí vám doma pořádný kafáč nebo stylové nádobí do chalupy? Tady ho určitě seženete. Letos se tam nechystám, ale tenhle výlet mohu každému doporučit. Takhle nějak to tam vypadalo loni:

Reportáž z loňských slavností v Holašovicích, alias “Buchtobraní”, o kterém loni 4 pořadatelé z 5 nic nevěděli 🙂 Stále platí, že kdo hledá, ten najde. Z mála jsem našla hodně – buchty v této reportáži budou a vešly se mi tam dokonce všechny.

(Holašovice jsou již od 10.30 h v totálním obležení motorizovaných návštěvníků a parkovací plochy veškeré žádné, přijíždějící kolona aut do vsi nekonečně dlouhá, personálu na parkovišti už fóry nejdou přes pysky)

Sobotní den voněl létem, senem a ve vzduchu jsem se snažila zachytit vůni buchet, která mě nalákala v sobotu do Holašovic. Kolony aut mířící stejným směrem mohly od záměru zajít na staročeský jarmark kdekoho odradit. Kdo měl jasný cíl, zjistit čím se v Holašovicích buchty plní, ten se nenechal odradit a v koloně si vystál hodinku 🙂 Při troše štěstí sehnal parkovací místo za 30,- Kč a za vstup zaplatil 70,- Kč.

Staročeský jarmark má v Holašovicích již delší tradici a letos se pořádal jeho 11. ročník. Buchtobraní je věc mladá a konal se 2. ročník, za jehož vznikem stojí “Pohádkový král Zdeněk I., Troška zvaný”. Veselý jihočeský král s hravou duší a dobrým srdcem připravil pro letošní rok kulinářských zážitků štědrou řádku. Počínaje “Zvíkovským Cejnováním” v dubnu, v červnu Sýrobraním BIO v Nežichově, Cukrováním v Dačicích, Jahodobraním v Nové Bystřici, červencovým Rajčatobraním v Hošticích u Volyně, Borůvkobraní v Borovanech. Nic z toho jste nestihli? Zkuste to za rok, těmto akcím letos již odzvonilo. Třeba stihnete nedělní slavnosti v Holašovicích, ale bez buchet. Zaprášilo se po nich již v sobotu chvilku po poledni). Líto vám to nemusí být, moc jich nebylo 🙂

Současně s buchtobraním probíhaly slavnosti chleba v Lenoře, které jsem nestihla navštívit. Klobásobraní v Zátoni pod Boubínem bylo trochu z ruky, ale vůně klobásy se vznášela tradičně i nad Holašovicemi. Zůstaneme u buchet 🙂 Všechny soutěžní vzorky ještě před samotným kláním odpočívaly v infocentru pod plátěnou rouškou tajemství, kterou jsem nadzvedla a soutěžní vzorky ohodnotila pohledem.

(Tyhle naparáděné a geometricky dokonale čtvercové buchty ještě nevěděly, že vyhrají, ale já je již na startovní čáře klasifikovala na vítěze (i bez ochutnání). Zlatě ožehnuté mandličky je odlišovaly od těch dalších soutěžních exemplářů)

(Další soutěžní ošatky vypadaly podobně, ale všechny buchty voněly velmi příjemně. K buchtám se dostat nebylo jednoduché a nabyla jsem dojmu, že o “buchty” na tomto jarmarku nejde. Byla to jenom součást jarmarečního veselí, která se dostatečně nevžila do povědomí. Ostatně buchty se nikde ve stánku neprodávaly, jak by to mnozí gastroturisti čekali 🙂

Všechny ošatky buchet byly od “holašovických hospodyň”, kuriózně dokonce z jednoho stavení. Peklo se ráno a protože ve stavení je jenom jedna trouba, musely se soutěžící spravedlivě prostřídat. Rozhodně jim to stálo za to, protože všechna tři ocenění putovala zpět pod jednu střechu. Buchty byly rozebrány a jiné jste nikde na celém jarmarku nepotkali (krom těch dvounohých a jedné buchtové dekorace v hrnčířském krámku se jejich vůně rozplynula velice rychle). Možná třetí ročník bude po buchtách vonět intenzivněji.

(Klání o nejlepší holašovickou buchtu bylo ukončeno a sympatické šikovné vítězky se podělily o diplomy, které předal komoří krále “The Fairy Kingdom” a na buchtách si pochutnaly děti. Ceremoniálu se účastnil jihočeský kuchař a propagátor českých tradičních receptur, Petr Stupka. Po buchtách se slehla zem a malí caparti měli pusy od povidel a rozveselená očka)

Nejvíce fotografovaným objektem 11. Selských slavností byla krojovaná copatá Natálka a nejmenší svobodný mládenec v kroji. Kdo v Holašovicích byl, všiml si tohoto roztomilého dua i na samotných vstupenkách.

Přeci jenom šlo víc o staročeský jarmark, tak pár pohledů do stánků i za stánky nemůže chybět. Holašovice, obec Jankov, byla zapsána na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO (v prosinci r. 1998). První písemná zmínka pochází z roku 1292. Architektonická podoba holašovických staveb ve stylu selského baroka vznikala v letech 1840 – 1880. Selské slavnosti každoročně představují staročeská řemesla, lidovou hudbu i staročeské speciality. V kulisách selského baroka se stanete na chvilku součástí naší historie a nasajete trochu té kouzelné jihočeské atmosféry, která nikde jinde na světě není. Pojďme vyrazit na holašovickou náves.

(Ve dvoře tohoto selského stavení se prodávaly kyselé okurky a sladké koláče)

(Makové i povidlové koláče … buchty stále marně hledám a nedám s tím pokoj, dokud je nenajdu 🙂

(Vinná občerstvovna, které bylo lépe se v tomto teplém počasí vyhnout)

(Nejen keltskou medovinu jste mohli zakoupit v keramickém džbánku)

(Středem zájmu byl i krámek s “Těchonickou medoládou”)

(Neochutnat žejdlík moštu by byla škoda)

(Palačinka s medoládou lákala všechny kolemjdoucí, ale mě to táhlo za vůní do stánku vedle)

V kuchařském stánku Petra Stupky to vonělo českým kaprem tak intenzivně, že jsem se nechala zlákat na “Kapří bifteček”. Žádné kůstky, jen jemné maso s ovesnými vločkami a zelenými bylinkami, celý chuťový zážitek podepřen jemným kořením. Cítila jsem lehké tóny kmínu, zázvoru a rozmarýnu. Podával se též “Kapr na víně” podle starého zámeckého receptu pánů z Růže. Kdo se zastavil a hlad ukojil právě tady, byla to ta nejlepší volba.

Sezamová zrníčka se na slunci třpytila jako perličky a křupavý kapří biftek z mletého jemného masa naší nejtradičnější ryby mě očaroval. Originální receptura zaslouží pochvalu! Jsem ráda, že tento stánek jsem neminula. (Tácek s kapřím biftek, 2 ks “měkkého a chutného chleba” & jemná křenová omáčka – 60,00 Kč)

(Lidí bylo mnohonásobně víc než volných židlí a lavic, jedlo se v čerstvě posečené trávě)

(Nechyběl ani harmonikář, věštec a vozka s povozem, v pozadí nejobleženější stánek s opékanou klobásou a pivem. Klobása se stylově prezentovala jako “staročeská”, ale od té novodobé se nelišila ničím. Ochutnávat jsem ji nešla, ale klobásou z grilu a pivem se do české chuti není těžké trefit. Nevzdávám pátrání po “jihočeské buchtě” 🙂

(Do cesty se přikutálely zase koláče)

(Odejít z pouti bez perníkového srdce v kapse? To bývalo nemožné! Kdo měl koho podarovat, vytáhl z kapsy drobné a už ho držel v dlani)

(Umělecký řezbář dřevěných perníkových formiček, mistr František Slavík z Křivoklátu)

(Z tvarů a barev hrnečků přecházel zrak a hrnčíři se zde prezentovali opravdu v hojném počtu)

(Bucláky, kakáčky a velké hrnky pod postel, zvané kakáče, vypadaly fakt roztomile. Nejlepší suvenýr z Holašovic)

(Jako nejlepší praktický dárek pro recesisty a vyznavače starých obyčejů se mi jevil tento obr hrnek pod postel “kakáč” za 350,00 Kč, bohužel ten nápad jsem dostala až doma 🙁

(Krásná “Majolika” nechybí v žádné opravdové staročeské chalupě. Určitě bych si vybrala nádobí plnou nůši, ale bohužel se mi do mého poněkud moderní dobou zničeného interiéru nehodí 🙂 Pokochola jsem se alespoň pohledem, tak se potěšte taky.

(Podlehnout čarokrásné modré barvě se dalo velmi snadno)

(Zlomila se vám doma vařečka? Zde jste mohli doplnit chybějící zásoby a obohatit svou domácnost o všelijaké dřevěné pomocníky šikovného mistra řezbáře. Takové kousky nejsou běžně k vidění a srdce hospodyněk zaplesalo nad pestrým defilé)

(Krásné dožínkové věnce a srdíčka ze slámy byly suvenýrem pro potěšení a v tomto krámku je vázaly s láskou velmi šikovné ruce)

Obešla jsem celou náves a ukončuji pátrání po buchtách na zdejším Buchtobraní. Výsledek zní, že těch pár buchet voňavý buchtový oblak nad Holašovicemi vytvořit nedokázaly, ale bylo to celkem příjemné letní odpoledne s českým řemeslem a zručností, chutným kapřím biftekem a tak bych to ukončila slovy, že pěkných hrnečků bylo na letošním Buchtobraní víc než buchet, ale třeba se to příští ročník změní a hospodyňky nebudou za buchty, co jsou líné a najdou důvod zadělat na kynuté těsto a buchty pro potěšení návštěvníků upéct a nabízet všem gastroturistům, co se za českou buchtou vydali až na jih Čech do malebné vísky. Podívat se na tuto akci jako na “staročeský jarmark”, našlo se tu mnoho šikovných řemeslníků, kde se vyplatilo spočinout okem na jejich šikovných prstech. Kupte si třeba malovaný hrneček ať neodejdete s prázdnou 🙂

Všimli jste si? Do oka mi padly jediné buchty, které se daly v Holašovicích na krámku vidět. Tuto voňavou “opravdovou” maketu, přikrášlenou jednou neposednou muškou jsem si musela vyfotografovat, protože o buchty v této reportáži šlo až “v první řadě” 🙂 Jsem ráda, že nakonec se alespoň ten jeden krásný pekáč plný buchet zjevil. Tolik zprávy o čerstvých buchtách ze sobotního Buchtobraní, toho loňského 11. ročníku. Kdo do Holašovic vyrazí letos, ať si to tam užije 🙂

Prima víkend všem!

P.S.

Všude dobře, tak co doma?