POPENEC BŘEČŤANOVITÝ lidově zvaný KUNDRLÁTEK – tím ovšem lidové názvy nekončí, je jich mnohem víc. Teď mi řekněte upřímně, kdo z vás se v té změti proměnlivých lidových názvů vyzná? Protože se v mých recepturách tradiční bylinky objevují, není od věci zařadit je do rubriky “Bylinková zahrada” a představit je těm méně zkušeným experimentátorům se starými českými recepty. Když otevřete starou kuchařskou knihu po babičce, budete se v záplavě podivných výrazů snadněji orientovat.
POPENEC BŘEČŤANOVITÝ, OBECNÝ (Glechoma hederacea) – budra, kadeřník, kondelík, kondrábek, kondrlík, koudelík, kundrábek, kundrásek, kundrátek, kundrlátek, kundrtálek, kunrábek, kunrátek, moďátka, openec, oponec, opoňka, popenec, poponec, popoňka, popounek, pupenec, švýcarský čaj, vopenec, voponec, vopuňka, zádušník, zemní břečťan, zemský břečťan.
Popenec se objevuje v lidovém léčitelství již ve 12. století, kdy babky kořenářky vařily z popence tzv. švýcarský čaj.
Pokud nemá vaše zahrada podobu golfového trávníku, dost možná po této bylince šlapete. Obohaťte svůj jarní jídelníček o popenec, v těchto dnech si tam určitě vesele roste trvalka s drobnými modrofialovými květy a ozdobně vykrajovanými lístky. Hledejte ji od března do června, nejkvalitnější je časně zjara těsně před rozkvětem. Dívejte se po ní na kraji lesa, v lukách a neposečených zahradách. Dosahuje výšky 10 až 30 cm, sbírají se listy a na jaře celá rostlinka i s kvítky. Má vynikající kořenící vlastnosti. Kořenit s ní můžete všechny slané pokrmy (polévky, maso, omáčky). Chuť je jemně kořenitá a leží někde mezi šalvěji a bazalkou. Konzumujeme ji čerstvou jemně nasekanou nebo ji můžeme i sušit a poté nadrtit na prášek.
Popenec je léčivka, která se může pochlubit množstvím silic, hořčin, tříslovin, minerálů a vitamínů, zejména vitamínu C. Jeho působení jako léčivky se doporučuje na žaludeční problémy, čištění krve a rozpouštění hlenů.
I když je nejtradičnější českou bylinkou majoránka, petrželka a pažitka, určitě není na škodu vyzkoušet bylinky z naší přírody. Když se jídlo zelená, je hned veselejší.
Pokrmy, kvůli kterým jsem se pro tuhle bylinku shýbla do trávy a utrhla ji:
Velikonoční nádivka podle staročeského receptu
Bez vůně bylinek by nebyla dobrá domácí kuchyně. Dobrá domácí kuchyně dělá tu správnou vůni domova. I s malinkou bylinkou se podaří velké věci, proto je škoda nedívat se do trávy, po čem to vlastně šlapeme 🙂
Popenec je také moc chutný v jednoduché jarní pomazánce z čerstvého krémového sýra nebo pomazánkového másla. Do ní se hodí přidat i další jedlé plevele z běžného jarního trávníku, dokud jsou ještě drobné a křehké. Patří k nim například bršlice kozí noha, jetel plazivý, kokoška pastuší tobolka, lebeda rozkladná, ptačinec žabinec, merlík a řada dalších. Spoustu zajímavých informací o tradičním i netradičním využití aromatických a léčivých rostlin jsme se s ChilliJulií vloni dověděly v Lipce, další kurz bude zase až v roce 2010.
Helli: Těmto plevelům to sluší víc na krajíci chleba s máslem než v trávníku 🙂 V našem sadu to vypadá, jako když se vysypal obrazový materiál z pořádně tlustého herbáře, najdu tam snad všechno. Problém je s těmi lidovými názvy, protože česká vynalézavost pro pojmenování nezná mezí. U nás babky kořenářky ještě nevymřely, tak na co si nepřijdu s atlasem léčivek v ruce, to si nechám představit od znalkyň bylinek z první ruky 🙂
@gurmanka: jen davej pozor aby si omylem nesnedla neco spatnyho 🙂 pak stravis vetsinu casu na mistech kde i pan kral chodi pesky ^_^
květen: To je riziko podnikání :o) Než něco pošlu do svého zažívacího traktu, podrobím to důkladné kontrole. Přinejmenším mám jistotu, že je to poživatelné. Ostatní rizika nelze vyloučit 🙂
popenec taky mám, některé lidové názvy jsou stejné pro víc bylinek, záleží na kraji a někdy se mění i názvy botanické, čert aby se v tom vyznal, vždyť jenom popenec má víc názvů-někde se uvádí jako popenec obecný, břečťanovitý nebo břečťanolistý, já si vždy tiše zanadávám, ať už se páni botanici laskavě dohodnou a přestanou nás mást, popenec se asi s žádnou jedůvkou splést nedá, většina hluchavkovitých je jedlá, zrovna dnes jsem na dvorku porost popence trošku zmenšila
luckydina: Popenec je plevel, který umí opanovat celou zahradu 🙂 Všimla jsem si, jak si nekontrolovaně roste v našem sadu. S názvy je potíž, páni botanici nám někdy motají hlavu, ale není to nic proti lidové tvořivosti názvů. Tam naši předci hýříli fantazií nevídanou 🙂 Konečně jsem si kolem popence udělala trochu jasno. Posvítit si musím na další reprezentanty z říše jedlých léčivek 🙂
gurmanka: o využití planých rostlin v kuchyni se zajímám už hodně dlouho a razím zásadu, proč pít někdy fakt odporný čaje a hubit plevel chemicky, když ho můžeme sníst
luckydina: Tak to je naprosto vynikající zásada 🙂 Zrovna si vařím čaje z mladých lístků meduňky, protože se mi potvora rozlézá mimo vymezené území. Jen tak vytrhnout a hodit na kompost si nezaslouží.
Popenec je výborný v kombinaci s lístky fialek, který ch je teď taky všude plno.
Helli, prosím, mohlabys napsat něco bližšího o kursu v Lipce? Díky
sigrid: Na voňavé fialky by se nemělo zapomínat. Náš travní koberec je posetý voňavými fialkovými lístky 🙂 Mohla bych je brát za plevel, který kazí trávník, ale mám pro ně taky velkou slabost. Kurs v Lipce musel být zajímavý – snad nám k němu Helli ještě něco bližšího napíše. Taky se na její zprávy budu těšit.
Sigrid, Šárka:
Kurz, o kterém jsem se zmiňovala, proběhl vloni 17. května v Centru environmentální výchovy Lipka v Brně (http://www.lipka.cz) pod názvem „Bylinkárna (o využití léčivých a aromatických rostlin i netradičním způsobem)“. Po prohlídce zahrady s výkladem a povídáním o léčivkách a bylinkách pro kuchyni, o jejich sběru, sušení a uskladnění jsme si zkusili vlastnoruční výrobu mastí, bylinkových olejů a octů, bylinkového másla, bylinkových koupelí a solí, fermentaci, ochutnali jsme bylinné likéry a netradiční bylinkové pokrmy. Moc pěknou reportáž se spoustou fotek najdete u ChilliJulie v archivu z června 2008 (http://chillijulie.cz/plevel-je-in.html). Bylinkárna se na Lipce pořádá ve dvouletých intervalech, aby bylinky na zahradě stihly po takovém intenzivním kurzu zase dorůst. 🙂 Další kurz bude tedy opět v roce 2010. Já osobně na něj určitě půjdu znovu.
Helli, tak to jsi zkušená bylinkářka 🙂 Až absolvuješ ještě ten další kurs, bude z tebe odbornice. Já pobíhám po zahradě s encyklopedií plevelů. Některé nemilosrdně nabídnu ostrým zubům sekačky, jiné sním. V podstatě se pořád jedná o likvidaci nežádoucích plevelů, ale s některými si pohraji v kuchyni, jiné skončí ve svěrném koši sekačky a na kompostu.
tak koupil jsem si knizku o bylinkach a je v ni i kapitola o jedlych bylinkach. tak to jdu honem vyzkouset, kdyz je na zahrade ted tak pekne 🙂
oleo mac: To člověk tu zahradu hned uvidí jinýma očima. V podstatě zjistí, že na ní neroste vůbec žádný plevel 🙂
Dobrý den, roste mi na zahradě popenec. Tedy podle listů zcela určitě. Květy také tvarem odpovídají. Ale jsou bílé. Žena mi to nedovolí jíst. Může mít popenec bílé květy?
Rudolf Měřinský:
Dobrý den, u nás je v zahradě také spousta popence, ale pokud jde o barvu květů, tak jsou fialové až modrofialové. Pokud vím, tak jen zřídka se vyskytují růžové nebo bílé květy, ale já s nimi zkušenost nemám.
Ano, popenec může mít (a taky často mívá) bílé i žluté květy, a to vždy stejného tvaru jako ostatní barvy. Pravda je že modré a modrofialové květy jsou nejrozšířenější. (….a manželky se neptejte když tomu nerozumí, našla by si to v každém dobrém herbáři – chtělo-li by se jí hledat…)