Už zase rostou! Takové jsou čerstvé zprávy z lesa a z trávy. Najít můžete hříbky i špičky travní nebo žampióny. Jakmile přijde po vydatných deštích teplejší počasí, houby na sebe nenechají čekat a vyrazí ve velkém. Co potom doma s těmi sušenými? Doporučila bych vám domácí výrobu fantastického oleje. Použít můžete sušené hříbky, smrže, lišky, křemenáče. K tomu je bezpodmínečně nutný dobrý olivový olej a nějaká vonná bylinka. Spolu s hrubě mletou mořskou solí se olej za pár dnů promění v lahodnou voňavou esenci, která se hodí všude tam, kde si přejeme zanechat houbovou voňavou pečeť. Můžeme na něm smažit, přidávat ho do marinád, zeleniny, salátů, polévek a ochucovat si jím třeba ryby a maso všeho druhu nebo pokapat čerstvé pečivo i těstoviny. V neposlední řadě se takový olej v pěkné sklenici bude líbit i přátelům labužníkům. Můžete jim připravit nevšední dárek. Za to budou na vás dlouho vzpomínat 🙂 Já jsem vyrobila jen 3 exempláře. Víc sušených hub jsem u nás doma nenašla. Zato sklenice jsou téměř výstavní. Původně v nich byl též aromatizovaný olivový olej. Tento můj domácí výrobek jsem připravila téměř identicky. Houby sama nasbírala, nasušila, dokonce i bobkový list jsem měla vlastnoručně vypěstovaný 😉 Výroba aromatizovaného oleje je téměř banální záležitost, to zvládne každý.
Domácí houbový olej
-
na přípravu potřebujeme:
-
hrst nasušených hříbků nebo jiných vhodných hub
-
snítka tymiánu
-
snítka rozmarýnu
-
lžíce hrubě mleté mořské soli
-
několik kuliček celého černého pepře (může být i barevná směs)
-
podle chuti 1-2 bobkové listy
-
4 kuličky nového koření
-
pár hořčičných semínek
-
nepostradatelný je skutečně dobrý olivový olej extra virgin
-
a v neposlední řadě pěkná sklenice
Sklenice dobře umyjeme a vysušíme. Velikost volíme podle toho, kolik máme hub a dobrého oleje. Doporučuji sklenice menší, ale určitě si dejte záležet na tom, aby byly pohledné, protože jedině tak se budou krásně vyjímat ve vaší kuchyni a zdobit ji. Jestli se rozhodnete lahvičku darovat, obdarovaného určitě oslní obal i obsah. Nakonec můžete použít i sklenice od olivového oleje. Ty neprůhledné jsou určitě lepší, ale když olej rychle spotřebujete, můžete ho udělat i do čirého skla, jako to dělám já.
Na dno sklenice nasypeme cca 1 cm vrstvu hrubě mleté mořské soli, přidáme hrst sušených hub, proložíme kořením, bylinkou a zalijeme olivovým olejem. Sklenice utěsníme víčkem a necháme v chladu odstát, aby se aróma hub uvolnilo a přešlo zvolna do oleje. Až olej ochutnáte, nebudete se o něj chtít s nikým dělit. Když už takový dobrý olej máme doma, můžeme s ním dělat kulinární divy. A na to vaše představení pozvat kamarády, aby jim to nebylo líto.
S houbami se nadělají pěkné tajnosti. Nikdo vám nechce prozradit, kam na ty své kapitální kousky chodí. To já to klidně řeknu. Není les jako les, já chodím sem: 49° 12′ 50″ severní šířky a 14° 48′ východní délky. Všude kolem je parádní jihočeský les, vystlaný mechovým kobercem. Radost do něj vkročit. Ale bílé hřiby jsou na rybniční hrázi (to tady ví každý :-), proto se tam musí chodit hodně brzy ráno. Křemenáče rostou v březovém háji a pro špičky nebo žampióny si chodím do své zahrady. Každoročně dostávám jednu obrovitánskou (jinak zvanou “vatovec”) na řízky od sousedky, u které to na zahradě vypadá tak, jako by tam fotbalová jedenáctka nechala poházené fotbalové míče. Když se objeví a mají velikost ping-pongových míčků, smím si jednu vybrat a zapíchnout k ní cedulku se svým jménem. Až doroste, bude moje 🙂 Kdo někdy jedl řízky z pýchavky, ten ví, jaká je to dobrota.
Závěrem ještě jedna malá houbová hádanka.
Kdo se však spolehlivě v houbách vyzná, je děda Punda dole z vesnice. To je expert přes všechny houby. Věhlasná houbařská kapacita. Ten zná i takové houby, které rostou jednou za život. Kupříkladu havraní vejce. To je taková tmavá koule, která roste tak dlouho, dokud ji někdo nenakopne. A když ji nenakopne, tak ona seschne a ztratí se. Nikdo neví, do jaké velikosti může narůst, protože jak jen ji někdo uvidí, tak ji nakopne. Tohle havraní vejce jsem nalezl kdysi v lese u studánky. Rozřízl jsem je: mělo barvu másla a vůní opájelo. Provedl jsem s ním tu nejprimitivnější zkoušku: kousl jsem do něho. Nepálilo. Víc jsem si netroufal. Nechat ho jen tak mi bylo líto; nakopl jsem je tedy, každou půlku zvlášť. Děda Punda pak prohlásil, že to bylo havraní vejce, že se krájí na řízky, jako řízek se obalí a smaží. A že je to neporovnatelně chutnější než všechny hřiby. Vůbec podle Pundy není hřib žádná zvláštní houba. To prý říkají jen ti, kteří houbám nehoví. Daleko chutnější je lanýž, růžovka nebo žampión, císařka, havelka – a pršelo z něho hub jako máku. Chtěl jsem se u něho poučit a nakoukl do košíku. A pak jsem mu bez řeči a s účastí stiskl ruku: měl toho dost na vyvraždění celé vesnice a ještě k tomu mohl přibrat samotu Křešín. Vykartáčoval jsem si černé šaty, abych se s tím nemusel zdržovat v den pohřbu a šel jsem hledat trvalky na vkusnou kytici.
Leč děda přežil; snad na to má nějaké jiné stanovy. Přinesu-li já domů bedlu jedlou, ukáže se, že je to muchomůrka zelená. Zaplesá-li moje srdce nad opěnkou, je to jedovatá třepenitka. Rozklepnu tři vejce a chystám si k večeři lišky; přijde fořt a leknutím překousne troubel fajfky: půl hodiny jsem čistil lišky, a ony jsou to zlolajné pomerančovnice. Punda nese domů houby, z nichž z každé by chcípla i kobra indická – ale nakonec jeho muchomůrky jsou načervenalé jedlé, jeho třepenitky jsou špičky travní a špičky česnekové, z prašivky je zelánka, a jsou-li v lese dva ryzce, přinesu já ten kravský a on ten lahodný. Jsem jist, že kdyby Punda ulomil v chroští hadovku smrdutou, tak přinese domů banán; a sehne-li se pro slizák mazlavý, že se mu v ruce změní v jablkový štrůdl s hrozinkami.
Poznáte knihu a autora tohoto textu? Těším se na vaše správné odpovědi.
A tak mi napadá, co všechno v lese sbíráte vy? Jestli máte nějaké kapitální úlovky, můžete se s námi rozdělit o fotografie, případně i o pěkný houbový recept.
závěrem mám pro vás ještě recept –
Achille Gregor: Muž v zástěře.
Moc zábavná knížka. Kromě dobrých receptů je v ní laskavé povídání a nekonečné množství dobré nálady. Připomíná mi knížky Františka Nepila, ty mají podobného ducha.
Helli:
Je to přesně tak!
Věděla jsem, že to nebude tak těžké. Ta kniha je krásně zapamatovatelná, protože takhle pěkně to uměl podat jen A. Gregor v zástěře 🙂 Znovu jsem se do ní začetla a bavila a potěšila mě na každé stránce.
Tuto knížku mám na poličce u postele trvale. Je skvělá a mám ji moc ráda.
Gurmánka:
Houbový olej vypadá skvěle, ale ta sklenice je úchvatná!!!
HaF:
Schovávat pěkné sklenice, to je moje mánie, ale vždy je na něco dobrého použiji a neleží mi doma jen tak ladem. Chystám se na úklid sklípku; při té příležitosti prověřím zásoby skleněných obalů a budu vědět, do čeho ubytovat letošní marmelády, aby jim to slušelo 🙂 Vyrábět aromatizované oleje je banální, ale docela působivé. A je fakt, že se v létě voňavý olej hodí (nejen do salátu).
Muž v zástěře – to není jen strohá sbírka receptur, ale je to kuchařka zalitá pořádnou porci humoristické omáčky. A takových moc není.
Nádherně voňavý recept, elegantně servírovaný spíše jako drahý koňak 🙂
A Achille Gregor coby Muž v zástěře je pomyslnou třešničkou na dortu. Tato kuchařka byla první kuchařskou knihou, kterou jsem přečetla od A až do Z a ráda se k ní ořád ještě vracím. Asi si ji pořídím znovu do své domácnosti , abych se k ní nemusela melancholicky vracet jen u rodičů. je škoda, že takovéto \”vyprávěcí\” a vtipem srčící kuchařky už nejsou v kurzu. Co mi také utkvělo, byly skvělé ilustrace, kam se hrabou fotky 🙂
Jasně, že A. Gregor! Mne nejvíce pobavila kapitola o chuťovkách, tuším… A olej? Ten máš naprosto výstavní. Já vyráběla jako dárek asi před dvěma lety oleje bylinkové. Náhodou jsem tehdy totiž v obchodě narazila na krásné sklenice s korkovou zátkou, takže nápad se dostavil okamžitě a musím říci, že měl veliký úspěch :-))) Domácí oleje prostě nemají chybu 🙂
P.
\”Chlubím\” se svým houbovým úlovkem. Když nic chutného na talíř, tak alespoň něco pro čočku fotoaparátu :-).
http://toffo.blog.cz/1006/jak-jsme-v-sobotu-nasli-houby
Celou cestu z lesa jsem naslouchala hučení Aničky, jak se těšila, že poneseme plný koš a usmažíme houbové řízky a jak to není fér.
Líbí se mi ten naivní optimismus malých dětí :-).
Všechny vás zdravím! Konečně jsme zase spojeni se světem a internet funguje 🙂 Bouřka, vítr a nepříznivé počasí našemu internetovému připojení nějak nepřálo a stalo se, že jsem byla zase chvilku mimo dění. Jen co najdu trochu času, odepíši na všechny prima komentáře. Díky 😉
Ako každý rok, tak aj tentokrát ma moja najmilšia maminečka :o) zásobila hríbmi: mrazenými aj sušenými. Lenže ešte som mala tie z minulej \”žatvy\”. Blízke aj širšie okolie už koštovalo všelijaké kulinárske darčeky od nás: vanilkový extrakt, nasušené bylinky, rillettes, sušienky pre psíkov … 😀 No a tento rok sa mi podarilo včas pozbierať zelené orechy na likér a dnes som pripravila hríbikový olej – do vianoc sa rozleží a dúfam, že pod stromčekom poteší :o)) Ďakujem za ďalší skvelý tip
Ahoj Shira 🙂
Jedlé dárky jsou těmi nejlepšími a chce na ně myslet včas. Letos budu připravovat vaječný likér a pomerančovou zavařeninu s koňakem. Na likér je čas, ale s tou zavařeninou bych už měla začít. Pár lahviček oleje v zásobě už taky mám 🙂 Tvůj hříbkový olej musí být atraktivní! Ten se bude líbit :o)) Krásný víkend
O houbovém oleji jsem ještě neslyšela, ale určitě ho vyzkouším. Manžel chodí hodně na houby, takže jich máme doma tolik, že nevím, co s nimi. Todle je super nápad i jako dárek pro někoho. Já mám doma zásobu rostlinných olejů , tak se do tohoto oleje hned dám a jsem zvědavá, jaký bude.
Vypadá to opravdu lahodně, chci něco takového jako je domácí houbový olej udělat už opravdu dlouho, ale zítra se k tomu skutečně dostanu, tak jsem ráda za jakoukoliv inspiraci 🙂 Navíc manželovi jsem přes eshop second hand https://www.onlinesekac.cz/ sehnala k narozeninám parádní kuchyňskou zástěru, takže se nabídl, že mi s vařením pomůže – a to je pecka!