Kulajdu můžeme směle považovat za královnu houbových polévek. Na jihu Čech se královského žezla drží už pěkně dlouho a kdo pravou kulajdu ochutnal, ten si ji nejspíš bude hodně dlouho pamatovat. Je voňavá, na jazyku hebce hladí smetana a chuť čerstvých hříbků dotváří tu geniální kompozici prostého, leč dokonalého jídla, původem z jihočeské kuchyně. Ta byla vždycky jednoduchá, úsporná a plná sezónních dobrot ze zahrady i lesa. Za starých časů by se na stole potkal hrnec vydatné kulajdy s mísou čerstvě upečených vdolků. Všichni by to považovali za velmi kvalitní oběd 🙂 Vdolky jsem pro vás nenapekla, spokojila jsem se s čerstvým chlebem, ale zastřené vejce je z ranní snůšky a všechny houby do kulajdy jsem vlastnoručně nasbírala já sama 🙂 Zpátky ke kulajdě …
Recept na ni najdete i v mé kuchařské knize Rande s gurmánkou v české kuchyni, do které můžete zde na stránkách nakouknout a v případě zájmu si ji i objednat. Klikněte ZDE.
Kdo nemá rád kulajdu, pro toho tu je pozvání na chřest gratinovaný (rychlé, chutné a časově nenáročné) – Sezóna čerstvého chřestu se dostala do samotného konce, tak tu poslední příležitost nepropásněte. recept
Pro vyznavače jahodových tónů a Wimbledonu je tu jahodové ledové potěšení v podobě nepečeného jahodového dortu. Po letech senzační zpráva. Jsme 2x v semifinále Wimbledonu, což je pro mě emočně doslova kalorická bomba. A právě jahody se šlehačkou k Wimbledonu nerozlučně patří, tak si užijte obojího – sport s jahodami 😉 Když se je dáte doma před televizorem, nebudete litovat a ušetříte. Co uspoříte na jahodách, můžete investovat do dobrého perlivého moku.
Dobrou chuť!
Mnam, kulajda! Asi budu muset koupit (ukrast/nekoho ukecat, aby mi dal) houby a uvarit si ji… Po vikendu na jihu a nekolika prisernych jidlech (pytlikova gulasovka, nemastna-neslana bramboracka atd.) neco takoveho rozhodne potrebuju 🙂
Lucie:
Vyměním talíř kulajdy za muffiny se sýrem a ořechy :-))) Příšerné \”zázraky z pytlíku\” taky nemusím. Na vyladění chuti to chce něco poctivého domácího a gruntovního 😉
:-)) rozhodně bych si dala kulajdu a jako druhý chod sýrové muffiny :-)))- oboje vypadá báječně !!!. Ale abych pravdu řekla, pokud by mě někdo pozval, dala bych si dnes cokoli :-)))
Klára: V dnešním horkém dnu by to spravila i láhev něčeho hodně vychlazeného 🙂 Myslím, že dnes bude u nás plotna studená 😉 Ale o ten dobrý drink se s chutí rozdělím. Mám v plánu nachystat sekt-broskve-maliny / slavný to nápoj Bellini.
to Gurmanka: to by byl dobrej kauf 🙂
to Klara: ja bych se dnes taky nechala pozvat, ale s dovolenim bych si vybirala – tvarohove knedliky s vychlazenou jahodovou omackou nejlepe 🙂 A na piti ruzove vino… Mmmm…
Kulajdu miluju, i kdyz jako mala jsem kopr nenavidela. U nas doma (Budejce) se delala tak, ze v ni jak se rika stala lzice (sup tam s kyblickem smetany na slehani), byla vyborna, ale take dost tezka.
Uz jsem ji nejmene dva roky nedelala – nejak jsem si prestala rozumet s mlekem – a prznit tuhle klasiku sojovou smetanou se mi moc nechce. Ale jak tak koukam na tvoje fotky, asi se budu muset odhodlat 🙂
Lucie:
Tak na dobré víno tedy zvu a něco malého k zakousnutí k tomu vínku by se také našlo. Pozvánka se promění jedním kliknutím 🙂
http://dolcevita.blog.cz/1006/tousty-s-chrestem-dustojna-chrestova-rozlucka
Zina:
Tak to jsme s tím koprem 2 :-))) Bylinky nebyly mým favoritem a dnes se divím, jak se mi chutě vyladily a umím ocenit bylinky všechny 🙂 U nás doma (malý kousek od Budějic) se také dělá hodně hustá. To demonstruje pohled do hrnce těsně před tím, než ho postavím na kamna. Kyblík smetany ji potom krásně rozředí. Občas se u nás někdo objeví, kdo kopru neholduje. Toho musím ošidit čerstvou petrželkou, ale v zásadě si myslím, že kopr tam 100% patří a dělá tu fantastickou a neopakovatelnou chuť. Zdravím krajanku do Budějic 😉
Gratuluji k prvnimu houbovemu ulovku a taky k dnesnimu svatku:)
Sarko, preji Vam vsechno nejlepsi k svatku a rovnou drze pripojim jeden kucharsky dotaz…
Vcera jsem delala tvarohove knedliky s jahodovou \”merendou\” (u nas se tomu tedy rika jahodova omacka, ale na dolcevita je to pojmenovane merenda a to slovo se mi libi). O tu tady ale nejde – jde o knedliky, ktere jsou uplne tvrde (mohla bych je z fleku ladovat do kanonu). Pouzila jsem 250g mekkeho tvarohu (Zeletava jemny), 190g polohrube mouky, 1 velke vejce a spetku soli… Knedliky jsem varila prazdne (nemam rada tepelne upravene jahody, tak je jen polevam studenou merendou), az vyplavaly napovrch, tak jsem je varila jeste asi 6 minut (byly dost velke)… Nevite, cim by to mohlo byt? Predem diky. Lucie
yannka:
Díky za přání 🙂
P.S.
Jen aby ten první houbový úlovek nebyl poslední 😉
Lucie:
Děkuji Lucko za přání 😉 Pokud jde o knedlíky, řekla bych, že ve tvém těstě bylo málo tvarohu. Já používám na 500 g polotučného tvarohu 1 plný čtvrtlitrový hrnek polohrubé mouky (lze kombinovat mouku polohrubou s krupicí či moukou celozrnnou) a místo celého vejce dávám jen žloutky. Na toto množství rovné 2 + nezbytnou špetku soli. Vařím většinou 8 minut a nemohu si na kvalitu těsta stěžovat. Když knedlíky vyplavou na hladinu, jsou uvařené.
Pravda je, že dělám vždy knedlíky plněné ovocem (jahody, švestky, meruňky), ale tvarohové knedlíky by měly být vždy jemné a měkkoučké. Být tebou, šla bych na malé tvarohové knedlíčky s jiným receptem. Držím palce! Určitě dopadnou úžasně 🙂
Borůvky ani jahody do knedlíků také neplníme, vařím tvarohové miniknedlíky – kuličky jako přílohu k rozmačkanému ovoci.
Recept na tvarohové knedlíčky pro Lucii:
1 tvaroh, 1 vejce,5 lžic dětské krupičky, špetka soli.
Lžičkou rychle tvaruju nočky a házím je do vařící vody. Jak vyplavou, musí ven.
Dětskou krupičku někdy nahradím hrubou krupicí, knedlíčky jsou kypřejší a nadýchanější.
Sarko i Toffo moc vam obema dekuji za rady a za recepty… Leto je v plnem proudu, jahod spousta, boruvky a merunky tu budou raz dva, takze urcite zkusim… Popravde, taky se mi zdalo, ze je te mouky v pomeru k tvarohu nejak moc, ale verila jsem sve drahe sestre a ne sve intuici 🙂
U nas podobny recept jako rika toffo, jen misto krupice polohr.mouka – takze 1 tvaroh, 1 vejce, cca 4 lzice polohr.mouky a spetka soli. Taktez neplnime, nybrz polevame. Delam po babiccine vzoru kulate stredne velke knedle (z 1 tvarohu tak cca 12 ks), ktere polozim na prkenko a zeshora lehce zmacknu napr. cajovou lzickou – tim se zaroven mirne zplosti a zaroven vznikne \”dulek\”, ktery hezky drzi omacku 🙂 Mimochodem po ochutnani techto knedliku prestala ma polovicka tvrdit, ze neji tvaroh:))
http://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/dorty-kolace-cukrovi/recept-na-domaci-jahodove-knedliky-z-tvarohoveho-testa/
posílám i toto,co jsem našla na stránkách,jinak já si pro sebe dělám miniknedlíky jako Toffo
Mile damy, moc vsem dekuji za rady… Vypada to, ze se ze me stane knedlikova kralovna 🙂 Jinak ja mam tak nejak problem s kazdym knedlikem… Mamka vzdycky delala knedliky z prasku, tak nemam okoukane, jak udelat normalni… Kdyz jsem svemu drahemu poprve delala \”nedelni\” obed, tak knedliky byly dost nedovarene. Nastesti to vzal sportovne, vykrajel syrove stredy a zbytek snedl… Akorat si ted ze me dela legraci, kdy zase budou knedliky \”na medium\”… 🙂
Lucie:
http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/ceska-kuchyne/7787-knedliky-jak-je-neznate
snad vám to pomůže….je tam i recept od Kejřové…..držte se hesla::: kdo nic nezkusí,ten nic nezkazí……držím palce
Lucie, vsak toto jsou taky jedine knedliky, ktere ovladam… Knedliky \”medium\” me uprimne rozesmaly:)) Sportovni pristup nasich polovicek k nevydarenym pokusum velmi vysoce ocenuji, take mam takove stesti:) – jinak by me asi vareni prestalo bavit velmi brzy.
Gurmánko, děláte mi chutě 🙂 Téměř stejně jí dělávala nebožka babi. Jenom do ní nedávala kmín a nekyselila ji octem, ale citrónem. Dovolenou mám bohužel až příští týden, ale určitě zaběhnu do leda a kulajdu s domácími vejci uvařím.
toffo:
Díky za zveřejnění domácího receptu na tvarohové miniknedíčky 🙂 Podobné děláme u nás doma polévané borůvkovým žahourem. Pomalu je na ně čas, protože včera jsem si v lese už natrhala do dlaně první borůvky. Ještě nemají tu správnou sladkou chuť, ale trochu klamou tělem, protože jsou už parádně zbarvené. Borůvková sezóna je na spadnutí 😉 A zase budou knedlíky.
Lucie 🙂
Když občas něco nezafunguje tak jak má, vnese to do kuchyně špetku dobrodružství a to nás nutí přemýšlet, jak recepturu vylepšit. A když to vezmeme kolem a kolem, právě ty kuchařské omyly jsou zdrojem těch největších gastronomických vynálezů 😉
babs:
Díky za odkaz na knedlíkové povídání s recepty. Ale stejně mám jednu malou výhradu a to právě k té slavné Anuši Kejřové. V receptu na chlupaté knedlíky velí proplachovat z brambor škrob tak dlouho, dokud bude zcela vyplaven. A to je dle mách zkušeností velká chyba. Škrob je tam velmi nutnou složkou, protože právě on způsobí to, že nám knedlíky pěkně drží a budou mít tu správnou charakteristickou barvu a konzistenci. Jinak je to článek moc pěkný a český knedlík je naše kulinární bohatství, tak by si ho měl zkusit připravit každý, kdo má k české kuchyni nějaký vztah 🙂
yannka:
Sportovní přístup je třeba 😉 A také smysl pro fair play! Občas doma slyším, že se u nás doma nevaří to či ono. Sáhnu do archivu a tuto nespravedlnost a chatrnou paměť strávníků okamžitě vyvrátím. Alespoň na to je ten foodblogerský zápal dobrý. Nevydařené pokusy mají také něco do sebe. Co když se díky nevydařenému pokusu objeví ještě lepší výsledek? Procento pravděpodobnosti je dost vysoké 🙂 Vaření je na každý pád užitečná zábava.
Rejčka:
Je to doslova ta správná babičkovská polévka, na které není potřeba vůbec nic měnit. Chutná ve své původní podobě vážně úžasně. Kyselit citrónem je báječná věc. Já poslední léta našla zálibu v jemných ovocných octech a tak si někdy právě dobrým octem vypomůžu k dobrému výsledku. Ale spolehnout se na citrón je sázka na výhru 😉 Tak si budeme přát dobrý houbový rok!
Beautiful photos as ever!
http://knedlikyetc.blogspot.com
Milá Šárko,
plně s váma souhlasím s názorem na chlupaté knedlíky….měla jsem manžela jihočecha z Budějic a tak jsem nikdy nemohla bramborové knedlíky ošidit.Při povídání o chlupatých knedlících se mi vybavilo manželovo kázání,že to,čemu se nyní říká chlupaté knedlíky,tak to jsou jen ,,,,bosáky nebo modráky,drbáky nebo klouzáky,,,,,,pravé chlupaté knedlíky jak on si pamatuje,(jak je vařila jeho prababička) byly knedlíky z bramborového těsta do kterého bylo zapracováno zelí a uvařením tak vznikly ,,chlupaté\” knedlíky.Dlouho jsem pátrala ve starých receptech,ale nikde jsem zmínku o takto zpracovaných knedlících nenašla.Manžel již nežije a z jeho rodiny též nikdo a tak se asi již nic nedozvím.Možná ,že se najde někdo ,kdo o tom také slyšel a starý recept znova objeví světlo světa.
babs:
Milá babs, ty staré recepty se postupem doby tak nějak zaonačí a čert aby se v tom vyznal. Každopádně na toto téma musím vyzpovídat zdejší pamětníky, protože ve starých receptech je i tak dost odchylek. Těsto smíchane se zelím by mohlo v konečném efektu vypadat opravdu tak trochu \”chlupatě\” 🙂 Regionální recepty se rozběhly po celé zemi a těžko se dopídit pravdy. Ale nebudeme to vzdávat a určitě nějaké pamětníky najdeme a záhadu chlupatých knedlíků rozluštíme. Díky moc za milou zprávu. Možná se ozve nějaký pamětník a udělá v tom trochu pořádek 🙂 Zdravím a přeji krásný letní čas. Šárka
Kulajda je opravdu královna (nejen) houbových polévek. Děláme ji téměř nachlup stejně (navíc přidáváme jen kousek cibule) a je dokonalá! Letošní houby ještě nemám, takže si musím vystačit s \”jen\” mraženými a sušenými, ale o víkendu jsem uvařila ten největší hrnec a zaprášilo se po ní. 🙂 Díky za ispiraci.
Svého času jsem si také moc nerozuměla s koprem, takže jsem místo něj dávala nakonec trošku osmažené cibulky (asi jako u kysela) a bylo to také dobré. Ale teď jsme se s koprem udobřili a když je ho přiměřeně, chutná mi a nedělá problémy.
BTW: budu si muset časem koupit ještě jeden exemplář Tvé kuchařky. Ten stávající je už poněkud poznamenaný častým listováním a pobytem na kuchyňském pultu. Je to sice známka kvality díla, ale zase…nemůžu tenhle výtisk ukazovat a půjčovat.
🙂
Pivli:
Navázání přátelství s koprem bude určitě do konce života prospěšné 😉 Já ti ho taky nemusela ani cítit, ale když zachytím první šťavnatou vůni kopru, dostanu chuť na pořádně hustou smetanovou koprovou omáčku. Bože, jak já ji nesnášela! 🙂 Do kulajdy kopr jednoznačně patří, ten jí dává tu autentickou chuť, tak je dobře, že se o to nešidíš. U nás čerstvých hub na kulajdu zatím moc nebylo, jen jednou jsem ji vařila z čerstého úlovku. Zásoby těch sušených se též tenčí, těším se na letošní houbovou úrodu a věřím tomu, že bude bohatá 😉
Každá kuchařka má sloužit svému účelu, tak je přímo žádoucí, aby byla poznamenaná nějakým tím flíčkem od omastku a skvrnkou od omáčky 😉 Na tom se pozná, jestli je ta kniha alespoň trošku užitečná. Mám velkou radost !!!!!!!!!! 😉
Moje dcera nemá ráda kopr a babička jí vaří kulajdu s pažitkou – moc ji chutná
Vendula:
Babičky dokáží všechno pěkně obejít a vnoučatům vyhovět 🙂 Proč ne s pažitkou? Když není kopr, je šťavnatá zelená pažitka báječná náhrada. Základem jsou houby a ty vždycky pěkně voní a tuhle polévku reprezentují v tom nejlepším světle. Díky za komentář, Šárka 😉
Vždycky se moc těšíme na nové kuchařské nápady v časopise Houbař a na vaše úžasné příspěvky.Recept na kulajdu podle vás se u nás stal posvátným.Díky Houbaři jsem se dostal na vaše stránky a nemohu se vynadívat.Pro redakci Houbaře je čest, když mají v týmu takovou autorku,která svou práci dělá s přesvědčením a čtenáři mohou mít absolutní jistotu,že to nejsou jenom planá slova, ale opravdovéí kouzlení v kuchyni.Jsem udiven,kam až vaše kuchařské znalosti a umění sahají.Reportáže píšete nedostižné,výběr fotografií mě v tom jenom utvrzuje.Velmi se mi líbilo v minulém čísle Houbaře povídání o houbové tržnici ze švýcarské Bazileje.
Honza:
Díky za milý komentář – potěšení je na mé straně 😉 Do časopisu Houbař už pár let přispívám a zase je tu období, kdy musím přijít s nějakým novým nápadem pro další připravované číslo. Když o tom tak přemýšlím, tentokrát na to půjdu tak trochu \”od vody\” 🙂 Snad se budou recepty líbit a bude chuť něco z toho vyzkoušet. Než recepty publikuji, musím je přirozeně vyzkoušet a opatřit i fotografie, proto je jasné, že u takové činnosti se člověk nenudí. V případě houbových receptur je potřeba mít i z čeho vařit, tak tomu musí předcházet i procházka lesem. Za tu dobu mám už svá tajná místa, kde houby rostou (i když vlastně nerostou 🙂 Jsem ráda, že se vám má práce zde i na stránkách časopisu líbí. Přeji hodně pohody při dalším pročítání mých příspěvků a pěkný a pohodový podzimní čas. S pozdravem, Šárka