Na výlet jedeme do švýcarského Dornachu. Svačinu nechte doma, uděláme si Waldfest. Jen co mineme Basilej, vystupujeme. Dornach je v podstatě takové skvělé předměstí s velmi romantickými místy. Na výletě nemusí jít vždycky o nějaké chutné sousto, aby se kolem žaludku rozlil ten blažený pocit ukojených chutí. Něco malého mezi snídaní o obědem může mít klidně nula kalorií. Když mi všude kolem voní jaro, nasytím se i pohledem na stará známá místa, kde jsem se před časem procházela a nevnímala žádnou výjimečnost. Tentokrát mi rozkvetlé jaro tak krásně vonělo a modro-bíle kvetla i obloha. Na švýcarském výletě jsem potěšila oko i žaludek 🙂
Jestli si se mnou dáte něco malého mezi snídaní a obědem, tak vás vytáhnu v této reportáži trochu ven 🙂 Na svačinu si někam zajdeme.
Letos poprvé jsem se přejedla absolutně čerstvého chřestu. Z pole na náš stůl měl opravdu kratičkou cestu. Jedla jsem ho s vařenou šunkou od kosti, s holandskou omáčkou, novými brambory a velkou hromadou salátu. Zapíjela speciálním chřestovým vínem a vedla debatu o tom, zda je chřest opravdu nejdokonalejší s tradiční holandskou omáčkou nebo je lepší s omáčkou bernskou? I když je “Béarnaise-Sauce” dokonalá k Roastbeefu a masu všeobecně, k chřestu byla vynikající a hostitelům jsem musela dát za pravdu, že estragon ve spojení s jemně nasekanou šalotkou přivedl chutě chřestu zase na jinou kolej. V tomto článku jsem vás chtěla vzít na procházku po Dornachu, proto se zvedám od prostřeného stolu a vycházím z domu ven. Zdejší místo přímo souvisí s a zemědělstvím vůbec. Náhodou jsem o tom psala před pár dny zde na webu, ale to jsem si ani neuvědomovala, jak moc souvisí právě město Dornach s tímto tématem. Souvisí s ním přímo zásadně 🙂
Na první fotografii je Goetheanum ve švýcarském Dornachu. je obklopené množstvím staveb ve slohu .
V těsné blízkosti se nachází tento zajímavý domek. Už jenom ta klikatá cestička mezi rozkvetlými pampeliškami stála za cvaktnutí fotoaparátu.
Připomíná mi svým originálním vzezřením styl katalánského architekta, který skončil velmi neromanticky. Přejela ho tramvaj.
Určitě tušíte, koho mám .
Od domku, který patří mezi nejzajímavější antroposofictické stavby v Dornachu, je krásně vidět na celé městečko a okolí. Kousek krásy kantonu Solothurn jako na dlani.
přímo souvisí s dalšími nadstavbovými činnostmi, kam patří např. , či Anthroposofická medicína.
V jarně naladěné přírodě to sluší i betonu 🙂
Barevná krása luk kontrastuje s decentní šedí architektonického skvostu. K tomu není potřeba vůbec nic dodávat. Každý kousek louky tam kvete jinak, ale množství pampelišek se stará o to, aby žlutá barva byla v převaze.
Schody jsem nepočítala, ale bylo jich myslím opravdu dost. Goetheanum je posazené na kopečku a část Dornachu mu doslova leží u nohou.
Rozhodně je to stavba nepřehlédnutelná ze všech světových stran. Nejhezčí je pod noční oblohou, když se topí v záři silných reflektorů a pod ním se třpytí rozsvícená okna domků v okolí. Na vysoko položených místech v Dornachu nenajdete dům, který by neměl doslova velkoplošná okna. Nikdo se o ten unikátní pohled nechce nechat ošidit. V ceně pozemku si za něj platíte, tak proč to nevyužít. Úžasné jsou kaskádovité zahrady na několika úrovních, ale velikost pozemků se nedá s těmi našimi srovnat. Obzvláště s možnostmi na českém jihu, kde to znám 🙂 Většinou jsou nesrovnatelně menší.
Co vás napadne při pohledu na tuto prapodivnou stavbu?
I komín teplárny musí být v sousedství Goetheana výjimečný.
Louky v okolí jsou spásány stádem krav, což je pro mě takový typický švýcarský obrázek. Když sedíme v večer v zahradě domu, určitě uším nikdy neunikne neutuchající cinkání obřích kravských zvonců. Krávy se pasou i tam, kde by je nikdo nečekal. S přimhouřením očí by se dalo říct, že tyhle jsou fialové Milce docela podobné i barvou 🙂
Rovnou za zdí Goetheana jich bylo za nízkým plotem hned několik. Živé sekačky jsou ideálním pomocníkem a trávník ukusují pěkně nízko. Jedou na zelený pohon a ten je na jaře ve své šťavnatosti zárukou vysokých výkonů 🙂
Na procházku jsem si vyrazila netradičně autem, neboť jsem měla i vzdálenější cíle. Cestou k autu mi sice přišlo líto, že jízdou na kole bych si jarní povětří užila daleko intenzivněji, ale …
V obchodě s knihami jsem opravdu netroškařila, ale jinak to ani nešlo!
… nemít v tu chvíli auto, nemohla bych za zastavit v obchodě pro své knižní poklady 🙂 Skoro jsem tu hromadu knih ani neunesla. Kulturní zážitek jednoho dne z minulého týdne jsem završila návštěvou jednoho netradičního knižního obchodu. Je plný úžasných knih, které nikdo nikdy a nikomu neprodává. Podle nepsaného pravidla je v obchodě kasička, do které za každý kus knihy stačí vhodit 3,- Fr. Pro tuhle atmosféru důvěry Švýcarsko miluji. Stačilo zalistovat jen jednou knihou, a dostavila se chuť – na něco typicky toskánského. V takové hromadě chutné literatury mohu listovat ještě hodně dlouho. Na každé straně bude číhat nějaké důmyslné vzrušení. Ďábelský dárek jsem si to dovezla domů 🙂 Možná proto jsem se pustila do rekonstrukce a modernizace své kuchyně. Před časem jsem se v článku vyznala ke své lásce k optimistickým barvám a proto není divu, že v mé nové kuchyni bude převládat příjemná oranžová barva. Ta prý podporuje chuť k jídlu, do kuchyně jsem nemohla vybrat nic příhodnějšího. Jestli je to dobrá volba, to ukáže ručička osobní váhy 🙂 V kombinaci se světlými tóny dřeva a nevtíravou bílou barvou by z toho mohla vzniknout nejpříjemnější komnata z celého domu. Konkurenci může dělat jen doslova “sluníčkově rozjařená” sauna a divoce rozkvetlá zahrada 🙂 Zatím to vypadá na víkend a celý příští týden plný prachu a domácího úklidu, ale co … Počasí je plné deště, přeháněk a jarních bouřek, tak si nemusím ani vyčítat, že z domu nevystrčím nos. Na výletě jsem si užila dost, mohu se vracet díky fotografiím do atmosféry dávno uplynulých včerejších dnů.
Vzpomenout třeba na to, jak jsem si zajela na stará známá místa, kde dříve rostl medvědí česnek. Byl tam! Sice už šel do květu, což je známka toho, že se mu mění chuť a není již pro kulinární radosti nejideálnějším společníkem, ale stihla jsem si ho ještě vychutnat v několika specialitách. Například čerstvé pesto. To jsem si koupila na váhu v jednom místním obchůdku. Jak jinak než “domácí” od pani “domácí. Když si medvědí česnek nasekáte a zamrazíte, nemusí vám vadit, že jeho sezóna je poměrně krátká.
Bärlauchpesto mělo sílu medvědí (myšleno po jejich jarním probuzení a vydatném posilnění), ale ponechalo si jemnost chuti, pro kterou je medvědí česnek vyhledáván. V zahraničí je to tradiční zelená bylinka jara, se kterou se v kuchyni dá opravdu mistrovsky čarovat. U nás slaví renesanci a začínáme si ho všímat rok co rok víc a víc. Snad jednou bude jaro i na malém českém krámku “zelenější” o tuhle bylinku. V jedné malé hospůdce v Laufenu jsem ochutnala risotto s medvědím česnekem a bylo dokonalé. Měla jsem sto chutí koupit si i kousek “bërlauchové” paštiky, ale po zážitku s risottem jsem to dočista vypustila z hlavy a soustředila se na příjemné pocity v žaludku 🙂 Kdybych šla pro paštiku, nedalo by mi to a nechala bych si zabalit i nějakou pěknou bërlauchovou klobásku. Všimli jste si jedné věci? Zatímco u nás se této zelené rostlince přezdívá medvědí česnek, v překladu z němčiny hovoříme o “medvědím pórku”.
U každé sebemenší polní cestičky kvetly kytky. Tyhle byly obzvláště k nepřehlédnutí.
Ve váze lačně pily vodu právě utržené tulipány a pár hodin na to už rozevíraly své barevné hlavičky jako sukýnky s rozparky a obnažovaly své pestíky. Tulipánové květy se k sobě nikdy moc netulí a jsou nejspokojenější, když se mohou pěkně vyklánět do všech stran. I když ve váze nikdy dlouho nevydrží, mám je ráda. Tulipánová pole jsou ve Švýcarsku blízko silnic skoro u každého městečka. U pole je kasička a za natrhanou kytici stačí vhodit drobný peníz. Taková polní samoobsluha má své kouzlo 🙂 Nepředstavitelné, že u nás by něco takového fungovalo. Okouzluje mě, že to ještě někde “mezi námi lidmi” stále platí. Kdo si kytku utrhne, ten zaplatí 🙂 I v případě, že ho u toho nikdo nevidí 😉 Dokonalé!
Tulipány měly v domě převelikou konkurenci. Hostitelce Aleně v zimní zahradě kvetly snad všechny kaktusy, co tam měla. Hrály takovými barvami, že barevné tulipány se klidně mohly cítit v ohrožení a smutně věšet hlavy. Mám pocit, že kdyby se v Dornachu do země píchly hrábě, zazelenaly by se brzy taky 🙂 Vedle tradičních kytek a bylinek se tam daří i exotickým palmám. Když se daří kytkám, daří se i lidem. Tamní klima i mně svědčí 😉
Mrtvý pultík tržnice používám jako malou návnadu pro ty, kteří si myslí, že jsem se na opravdovou tržnici nestihla podívat. Omyl! Tam jsem toho viděla opravdu hodně a měla jsem tam takový jeden pracovní úkol. Vyfotografovat všechny bylinky, které byly k mání. Chystala jsem do tisku povídání o bylinkách a tak se mi návštěva úžasné tržnice s velkou tradicí vážně náramně hodila. Sama jsem si domů nakoupila nějaké slaďoučké stevie a pár druhů tymiánu s různobarevnými lístky. Měla jsem zálusk na jedlé odrůdy muškátů, ale nějak jsem si pro ně nevybojovala v autě místo. Víno mělo tentokrát přednost! Já se svou hromadou knih jsem stihla udělat čáru přes rozpočet hned první den.
Obrázky z tržnice si schovám raději pro další příspěvek. Jen malou trošku už jsem stihla utrousit do článku o šťavnaté houbové omeletě s hermelínovým (camembertovým) krémem. Kdo si na článek , ocitne se v nejvoňavějším houbovém stánku na basilejském náměstí. K tomu dostane kousek
a zjistí, že úžasné a luxusní houbičky už rostou a smrže z Čech tam něco znamenají.
Nejkrásnější procházky Dornachem jsou kolem řeky Birs. Každá důstojná řeka si zaslouží svůj most. Ani v Dornachu nemohl chybět. Víte o tom, že existuje patron mostů? Není to nikdo jiný, než náš . Krajana se zajímavým životním příběhem jsem nemohla přehlédnout.
Janu Nepomuckému byla zasvěcena i malá restaurace na místním náměstíčku (nese jméno Restaurant Nepomuk Schiff-Bar a sídlí na adrese Amthausstrasse 36, 4143 Dornach (viz odkaz ) a protože vím, že se zde dělávalo vždy čerstvé , zašla jsem se přesvědčit, kolik se toho za posledních pár let změnilo. Na talíři jídlo nevypadalo bůhvíjak reprezentativně, ale vidět naklepávat svůj čerstvý telecí plátek a slyšet jak zasyčel při vpuštění do pánve s přepuštěným máslem … to musí zvýšit apetit každému. Co na tom, že je jaro v plném proudu a Cordon bleu není zrovna žádná jarní hitovka do talíře. Ke Švýcarsku mi prostě ta jejich tradiční jídla patří a mám nutkání si je dát v každou roční dobu 😉
Příjela jsem si Švýcarsko užít!
Víno, sýry, chřest, rösti, fondue, raclette, čokoládu, Basel, Dornach, staré přátele, pohostinnost, jarní náladu – toho všeho jsem měla dost a ještě jsem si velikou zásobu vezla do “zásoby” domů 🙂 Článek měl být výlet do Dornachu, tak jsem vás záměrně netáhla do Basileje, ale stejně bych to ráda udělala. Tak třeba příště. Pokud se vám líbil houbový krámek na tržnici, mám takových specialitek mnohem víc. Ale nejprve musím doma dodělat tu rekonstrukci kuchyně, abych se na to mohlo lépe soustředit. Bez té malé domácí svačiny se špatně píše a u nás jsme již dva dny na studené stravě 🙂 – ještě že mohu žít z těch svých kalorických obrázků. Všem přeji dobrou chuť k nedělnímu obědu!
Nějak mi to nedá a mám pro Vás malou hádanku. Co dostanete, když si ve Švýcarsku objednáte “Waldfest” ?
Rozřešení hádanky: Švýcarský Waldfest je studený špekáček podávaný ve švýcarských výletních hospůdkách. Jedná se o vynikající oblíbenou uzeninu , a takový “Waldfest” by měl být balíček se studeným špekáčkem, krajícem chleba a porcí hořčice + krabička zápalek k tomu. Výletník si v hospůdce nakoupí a na pěším turistickém výletě se může zastavit na místech, kde jsou malá odpočivadla s ohništěm a tam si svého buřtíka opeče 🙂 Ale musíte si uvědomit, že ten jejich Cervelas je něco jako náš špekáček v dobách své největší slávy. Voní masem! Na to český špekáček může jenom tiše vzpomínat 🙁 Kdy jste naposledy měli dobrý špekáček pečený na otevřeném ohni?
Gratuluji HaF, která to uhodla 😉
Nedivím se těm, kteří tipovali nějakou houbovou dobrotu, protože ta by do “lesních slavností” klidně mohla patřit také.
Vítám Vás doma, krásné povídání, krásné fotečky! Z článku dýchá úžasná pohoda.
P.S. Jestli jste přejedená chřestu, zkuste pro změnu chmelíček! ( http://hafjentak.blog.cz/1005/co-takhle-chmelicek )
HaF:
Zdravím též 🙂 Chmelíček jsem zaregistrovala a moc mu fandím. Pěkný článek a prima receptík. Svěží, jarní, neotřelý 🙂
Ty nás ale mučíš!
Krásná reportáž, úplně se tam vidím. S tou literaturou to mám nápodobně :- ))
Já nemohu projít kolem pěkné jedlé knihy.
Bali:
Ale potom kam s těmi knihami? E. přišel na úžasný nápad 🙂 Ve své rekonstruované kuchyňce budu mít takovou pěknou \”jedlou knihovnu\” až do stropu 🙂 Kam jinam s kuchařkami, když ne do kuchyně. I když se podle nich ortodoxně nevaří, je pěkné za zvuků bublajících vývarů a za voňavého doprovodu pečeného masa si v mezičase u kávičky trochu počíst ve voňavé literatuře 🙂
To já je mám nejradši u postele :- )))
Bali:
Tam je mám taky 🙂 Zdá se, že neznám míru a neřídím se starými moudrými pravidly, že
APPRIME IN VITA EST UTILE, UT NE QUID NIMIS.
V životě je nanejvýš užitečné, aby ničeho nebylo příliš 😉
Moc pěkný článek. Zkusím hádanku. Ve Švýcarsku dostanu houbovou smaženici. Pěkný den.
Také si myslím, že by to klidně mohlo být nějaké houbové jídlo. Připojuji se k Ottovi. Článek krásný! Ale na to jsem už od autorky zvyklý :o)
Odpověď na hádanku: nebude Waldfest nějaké jídlo ze zvěřiny? To by mi chutnalo moc.
Nádherná reportáž, překrásné fotky. Určitě to byl výlet plný nevšedních zážitků. Tak mne to nějak celé \”hodilo\” do pohody! 😉
Vítej zpátky, Šárko!
To snad není možný, celý víkend plánuju dovolenou ve Švýcarsku, listuju v průvodcích, surfuju a ted tady tohle! Moc hezká \”ochutnávka\”:) – díky moc, je-li to možné, těším se ještě víc!
Tolik nových informací a z reportáže mile cítím to \”dobití baterek?\” Zajímavá architektura v sadu, mám ráda, když nové věci dokáží vplout a nerušit v těch starých… První otázka, která mě ihned napadla a byla dále v článku odpovězena, byla : \” Trávu sekají a nebo na ní mají ovce?\”
S květinami jsem předloni v létě zažila podobnou situaci v Rakousku, políčka gladiolů u silnice a cedule s poplatkem – asi 2 Eur. Obávám se, že v u nás doma by jim políčko celé očesali a pak prodali na trhu.
U nás bude také probíhat rekonstrukce, o víkendu jsem si zabalila kuchyň do krabic a bylo mi téměř líto, že se nemůžu postavit k těstu na vále. I víkendové menu jsem vymýšlala tak, abych si vystačila – s omezeným počtem nádobí. Stejně jsem to nedomyslela a pak jsem dopadla tak, že jsem šlehačku místo šlehání elektrickým pomocníkem třepala v uzavřené sklenici. Utřepaný pětiminutový výsledek mile překvapil. Copak svíčková se obejde bez brusinek a šlehačky :-)!
Zkusím hádanku – studený špekáček, prodávaný ve výletních hospůdkách a restauracích ve Švýcarsku?
toffo:
Přeji příjemné přežití rekonstrukce. Člověk je nucen improvizovat a mnohdy objeví netušené.Já si takhe nemůžu vynachválit pečící pánev od Ety. Bez neprovozní kuchyně bych si na ni ani nevzpomněla.
Zkusím hádanku – studený špekáček, prodávaný ve Švýcarsku ve výletních hospůdkách a restauracích?
toffo:
Přeji příjemné přežití rekonstrukce. Člověk je nucen improvizovat a mnohdy objeví netušené.Já si takhe nemůžu vynachválit pečící pánev od Ety. Bez neprovozní kuchyně bych si na ni ani nevzpomněla.
???????????
Omluva, nějak se to zamotalo!!
TO ALE JE SKUTEČNĚ HEZKA REPORTAŽ UŽ SE TĚŠÍM AŽ SE POZNÁME
ALENA
Díky všem za hádankové tipy! Rozřešení hádanky doplním do článku. Už nyní mohu říct, že správná odpověď tu padla !!! 😉
Otta – Hanzzi – E.009:
Klidně by to mohlo být něco v tomto duchu. Waldfest by měl vonět lesem, ale ve skutečnosti se jedná o obyčejný studený špekáček (Cervelas) – díky pánové za vaše skvělé tipy !!! Nepohrdla bych ani jedním z nich – houby a zvěřina se u mě těší velké oblibě 😉
Pivli:
Ahoj 😉 Vždycky si přivezu 100 důvodů, proč se tam musím jet zase brzy podívat. Je toho tolik, kam jsem se nedostala. Ale říkám si, že i české místa jsou krásná a stačí se umět pořádně dívat. Budu se muset vypravit na farmářský trh do Prahy! I tam bude co ke koukání a obdivování. Jsem zhýčkaná domácími produkty. Pražanům to přeji též 🙂 Jen ať je farmáři pěkně hýčkají a nabízejí to nejlepší zboží.
toffo:
Švýcarům se daří dobře prokomponovat staré tradice s modernismem velmi nenásilně a naprosto profesionálně 🙂 Ultra moderní architektura vedle starých udržovaných domků okrášlených okenicemi. U toho rozkvetlá pastvina s obyčejnými polními kvítky a na ní stádo skotu. Když tam jsem, zapomínám na pojem stres a hektika. Je mi tam vždycky moc fajn a možná proto najdu víc času na to, abych fotila kytky u cesty :o) Rostou i u nás! Jen jsme tu všichni víc ve stresu a shonu, lezeme si na nervy a chybí taková ta prostá lidská uctivost. Oproti Švýcarsku mi chybí ty milé pozdravy, úsměvy, polední siesty, dopolední káva ve vystrčených basilejských kavárničkách do úzkých dlážděných uliček, větší úcta k domácím tradicím, atd. – našlo by se toho ještě mnoho … 🙂
Rekonstrukce kuchyně :-))) Tak to jsme dvě! Já balím ještě všechny skříňky a nádobí a budu též z kuchyně vynášet, protože ve středu přijde to hlavní. Uf, je to nepříjemná věc, ale když se rodí něco nového, ráda to ještě chvilku vydržím. Včera jsem se dopustila násilí na chřestu. Vařila jsem v jednom hrnci brambory a na posledních pár minut v témže hrnci napařila i chřest 🙂 A šlo to! S kouskem másla byla slušná a rychlá večeře. Momentálně nemám nic na svém místě, tak vaření není jednoduché. Posledních pár dnů jsme byli na studené stravě, ale to není ono. Teplá strava chybí. Tak ať to v kuchyni zvládnete co nejdříve a ať je v té tvé \”nové\” vše jako ze škatulky 🙂
HaF:
GRATULUJI !!! Jak to Hanko víte? :-)))) Zjistila jsem, že tuto informaci nevědí ani všichni Švýcaři (jen starousedlíci 🙂 Rozřešení hádanky jsem napsala rovnou do článku.
Pečicí pánev od ETY i já doma mám 🙂 Objevila jsem ji v zadních prostoru hluboké skříňky, kam po celý rok nezavítám. Jmenuje se bravoska a je taková důmyslná. Dá se v ní péct v horním i spodním víku a též smažit maso a jistě i něco dalšího. Když jsem se stěhovala a nebyla doma zatím kamna (čekalo se na objednání), pár týdnů mi dobře sloužila. A mohla by zase! Zjistila jsem, že toho mám doma daleko víc, než bych myslela 🙂 Nacházím zapomenuté poklady.
http://www.farmarsketrziste.cz/kde-nas-najdete
to je v Praze,ale také začínají tyto trhy u nás na Kladně;odkaz jsem našla na Cuketka .cz
Úúúúúúúžasná reportáž Šárko, nemohla jsem jí přehlédnout :-)) :-)) :-)) …… vybrali jste si na návštěvu Dornachu krásný čas a mě tím poskytli jedinečnou příležitost nahlédnout alespoň virtuálně do těch krásných a \”kdysi\” tak známých míst 🙂 Moc vás zdravím! pa Simča
To já ne, to Vy. Vzpomínáte si na svůj komentář u Cuketky tak před třemi roky? ( http://www.cuketka.cz/?p=354 ) Pražáci nechť se teď nezlobí, ale my se tu tomu smáli, že se kupují špekáčky v hospodě a můžete si je tam opéct. My se tu prostě sbalíme, špekáčky, klobásky samozřejmě bereme sebou a prostě vyrazíme do přírody.Ale třeba to tak časem bude i u nás.
Jinak doufám, že té pohody a důvěry mezi lidmi a bohatých trhů s rozmanitým sortimentem se taky dočkáme!!!!!!!!
babs:
Díky za odkaz 😉 Plánuji si tam cestu, protože tržnice je místo s dlobrou atmosférou a nejde jen o nákup. Na takovém orientálním bazaru člověk může být od rána do večera a pokaždé se tam děje něco nového. Atmosféru dělají lidé, tak snad se nám tu tradici podaří obnovit a hodně dlouho podržet.
Dobrý špekáček jsem měla naposledy vloni, když je papája dovezla odněkud z Prahy a opekly jsme si je spolu v krbu.
Můžu doložit i fotem, ale papája by mne asi hnala :- ))
Simča:
Ahoj 😉 Ještě mám v plánu se Švýcarskem pokračovat, protože jsem toho za jeden jediný týden stihla docela dost. Počasí přálo, tak přímo vybízelo k tomu, abychom vytáhli paty z domu a trochu se podívali na stará známá místa. Vše bylo na svém místě a já si připadala, že to není tak dlouho, co jsme se stěhovali 🙁 Povídali jsme o tobě a vzpomínali na staré dobré časy. Doufám, že se někdy uvidíme a všechno to pořádně probereme 🙂 Papa, moc zdravíme Tebe a celou rodinku
HaF :-)))) To je ten rozdíl v mentalitě. My si děláme svačinky doma a oni se neobtěžují s něčím takovým 🙂 Když je chuť na opečený buřtík, jednoduše si ho koupí ve výletní hospůdce a dostanou k němu všechno potřebné, opečou si ho někde cestou. Ohniště jsou všude v přírodě (dokonce s připraveným nasekaným dřívím), stačí jen škrtnout zápalkou a už se to peče. Mně se to líbí! Ta chuť švýcarského cervelas je opravdu skvostná, tak proč ne 🙂 Např. jejich Wurstsalat je též zajímavá jednoduchost a k mání je i v lepším restaurantu. Tu se sýrem, tu bez něj, podle přání se zeleninovou oblohou dle sezóny. Jen kdyby se ty české špekáčky zase dostaly na výsluní :-)))) Měly by hodně velký fan club!
Alena:
To já taky 😉 Díky za zprávu
Bali: Věřím i bez fotografie :-)))
Gurmánka:
Možná je to mentalita, ale tam kam chodíme nejsou hospůdky a kdo nemá buřtíka v batůžku, ten se jen smutně kouká na ostatní.Bylo to myšleno na Cuketkův výlet po okolí Prahy. U nás se musí člověk spolehnout sám na sebe.Ono se to možná špatně vysvětluje, ale u nás najdete restaurace a hospody, které mají v neděli zavřeno.Běžte potom na výlet a nemáte se kde najíst.
Navíc jak píšete, kvalita jejich špekáčků je vysoká a všude stejná. Obávám se, že to co by bylo k mání tady, by nebyly ty pravé špekáčky, ale ty různé táboráčky, opékáčky atd. ( I tak dalo práci zjistit, kde jsou ty nej špekáčky)
Hlavní je, že opečený špekáček v kombinaci s pěkným výletem ze vzpomínek nic nevytlačí!!!!
HaF:
Vím 😉 Zdejší situaci znám. Spoléhat se sám na sebe je rozhodně to nejlepší 😉 A výlety po Čechách jsou těmi nejpěknějšími. Pořád je čemu se divit a co objevovat. Mám to tady ráda.
Jojo i my jsme před tím, než jsme chtěli vyrazit na naši dovolenou museli dodělat rekonstrukci, protože je přeci jen trochu nesmyslné, odjíždět od rozdělané práce no ne? 🙂 Musím vám ale doporučit jeden \”lifesaver\”… Pro nás tímto velice užitečným pomocníčkem byly tyto respirátory – https://www.respirator-ffp2-ffp3.cz a bez nich bychom už asi na tomto světě nebyli, protože bychom měli místo plic prach.
Byla jsem s mými kamarádkami ve švýcarsku naposledy snad někdy před třemi lety. Co vím od kamarádek ze zpráv, které tam bydlí už snad pět let, tak se za tři roky ta země hrozně proměnila. Asi si pořídím městský batoh z https://www.braasi.com/cz/produkty/haak/ a pojedu to, co to samozřejmě situace dovolí, prozkoumat na vlastní pěst.