Jehněčí pečeně s dušeným špenátem

K Velikonocům patří špenát a jehněčí stejně jako kapr a stromeček k Vánocům. Naprosto přesně to vystihla Hanka a vybrala z kuchařských recepisů Anuše Kejřové právě tuto tradiční specialitu. Jestli budete chystat jehněčí pečínku podle doporučení znalkyně staročeské kuchyně AK nebo dáte na rady Hanky, vždy dojdete k vynikajícímu výsledku. Jehněčí pečínka na jaře nikdy nezklame. Dušený špenát s vařeným novým bramborem jen zaručí spokojenost a blaženost našich žaludků, kterým se na jaře zachtělo něčeho zeleného a čerstvého. Původní recepturu Anuše Kejřové doprovází hlávkový salát, jak vidno z knihy. O ten se též nenechte ošidit. Nikdy není salát křehčí a křupavější než na jaře. Jak se jídlo povedlo a jak chutnalo, to ví Hanka 🙂 … přečtěte si recept.

Největší problém bylo sehnat na našem malém městě jehněčí, ale zadařilo se.V receptu byl jehněčí zadek, já byla vděčná za plecko a kousek krku. Dalším prubířským kamenem byl čerstvý špenát, tady bohužel, musel vypomoci mražený listový.

Začala jsem jehněčím – jak píše Anuše, přelila jsem maso vařící osolenou vodou a prošpikovala jej nudličkami slaniny. Ta přišla také drobně nakrájená i pod maso. Pak jsem osolila, opepřila ,vložila na plech a přelila asi 14 dkg vařícího másla. Lehce podlité putovalo jehněčí do trouby.

Během pečení masa byl čas na špenát. Děláme jej doma podobně, ale dodržela jsem postup podle receptu. Jen jsem jej trochu uzpůsobila mraženému polotovaru. A to tak, že špenát šel do kastrolu s trochou mléka a pomalu se nechal rozdusit.

Mezitím jsem si připravila světlou jíšku. Na 4-5 dkg másla jsem osmažila 2 dkg strouhané cibule do růžova.

Potom jsem přidala vrchovatou lžíci mouky, když měla jíška tu správnou barvu, přidala jsem trochu vývaru a hladce ji vymíchala.

Poté putovala jíška do špenátu, k tomu česnek utřený se solí (u nás se česnekem nešetří) a špetka muškátového květu (to byla pro mne novinka). V hrnečku se promíchaly asi 3 lžíce sladké smetany s jedním žloutkem a vše putovalo ke špenátu. Dusilo se do zhoustnutí, nakonec dosolit, případně lehce opepřit.

To už bylo hotové i jehněčí a mohlo se nosit na stůl.

Podávali jsme s novým bramborem. Maso bylo vynikající. Mám zkušenost spíše s kůzlečím, děláme jej občas na česneku, ale máslo jehněčímu moc sedělo. Byla to velmi jemná a chutná úprava. Mohu jen doporučit.

Dobrou chuť přeje HaF

Připomínám, že probíhá nová soutěž – Vaříme podle starých kuchařských knih – tentokrát s Anuší Kejřovou. Receptů již byla vyzkoušena pěkná řádka, ale stále je z čeho vybírat.

Přidejte se k nám 😉 

  Všechny vaše zde zveřejněné soutěžní recepty najdete též na stránkách nakladatelství