Pohledné vypečené kuře vykukuje z každého magazínu o vaření od doby, co nás krásně provokují barevné fotografie. Vždycky je dokonale zlaté, s křupavou kůrčičkou, krásně nadívané a úhledně posazené na podnosu. Kuře jako ze žurnálu! Moje pečené kuře “bez tajemství” je na každý pád jiné. Ale ta jeho chuť (?) … to se nedá slovy vypovědět, ale mlsný jazyk tomu porozumí i beze slov 🙂 Když v receptu čarují bylinky, úspěch je zaručen.
S jarem odkládáme svrchníky, rozepínáme knoflíčky u blůzky, povytahujeme rukávy výš k loktům a natahujeme sukně s rozparkem. Jaro dovoluje poodhalit všechna skrytá tajemství. Vykostěné, nadívané a dokonce s rozparkem, takové je tohle kuře bez tajemství.
Pečené kuře, vykostěné jako roláda a štědře nadívané
Nejedná se o klasickou nádivku, ale o takovou lehčí verzi s jarní vaječnou omeletkou a nepostradatelnými bylinkami.
- 1 kuře – předem vykostěné
- 3 vejce
- 3 lžíce zeleného sterilovaného hrášku
- 3 lžíce sterilované cukrové kukuřice
- zelené jarní bylinky
- sůl
- pepř
- špetka červené mleté papriky
- 1 menší červená cibule (může být i jarní zelená cibulka)
- 4 plátky veky nebo 1 malá houska
- 80 g másla
- nové brambory
Kuře předem vykostíme a vyrobíme si z něj jeden plát, vhodný na roládu. Kůži ponecháme, protože ta nám to bude držet celé pěkně pohromadě. Do misky rozklepneme 3 vejce, rozšleháme je s pár kapkami mléka nebo vody, mírně osolíme a na másle osmahneme omeletku. Když vejce zatuhují, posypeme je hráškem a kukuřicí. Můžeme přidat i hrst spařených a nasekaných jarních kopřiv. Omeletku sesuneme z pánve na talíř. Kuřecí maso osolíme, opepříme, položíme na něj vaječnou omeletku, posypeme podle chuti nasekanými bylinkami.
Přidáme na kostky nakrájenou housku, jen tak ji po povrchu omeletky poházíme a poklademe tenkými kolečky červené cibule. Přiložíme několik plátků másla a jemně poprášíme sladkou mletou paprikou.
Připravenou roládu přehneme, pokud máme provázek tak jen lehce stáhneme, ale necháme na mase ten pomyslný rozparek. Roláda nebude pevně stažená, ale v uvolněném stavu se pěkně ukáže nádivka, která tak dostává šanci se upéct opravdu do křupava. Zvláště oceníte kostičky pečiva, jak budou na povrchu prima křupat. Je jaro, doba odhalování. Proč by nemohlo mít kuře rozparek a ukázat kousek sličné nádivky 🙂
Roládu pečeme nejlépe v římském hrnci bez oleje a přidané tekutiny, což je praktické a absolutně nenáročné. Můžeme použít též běžný pekáček s poklopem. Na dno poklademe nové středně velké brambory ve slupce a doprostřed položíma kuřecí roládu. Obložíme bylinkami, ty v jídle nechají pěkně voňavou stopu. Vložíme do trouby (římský hrnec do studené) a při 190 °C pečeme cca 1 hodinu a 30 minut (platí pro římský hrnec). Při pečení v klasickém pekáčku bude 1 hodina pečení bohatě stačit. Před koncem odklopíme svrchní poklici a maso necháme trochu opéct i na povrchu. Upečenou roládu nakrájíme na dílky, obložíme vařenými bramborami, polijeme vypečenou šťávou a podáváme třeba s báječným okurkovým salátem.
Kuřecí maso se skvěle hodí do velikonočního jídelníčku. Může mít podobu malých jarních pečených kuřátek nebo nadívané rolády. Kdo má dost fantazie, ten vykouzlí rovnou kuřecí příběh 100x jinak. Jaro je velmi inspirativní čas, proto si užijte jarní pohodu v dobré náladě někde venku v přírodě.
Když je kuře nadívané, proč si nedopřát trochu podívané? To je důvod, proč jsem kuře pekla “s rozparkem” a nechala nádivku vyčuhovat ven. Říkám si, že není lepší čas na výrobu nádivky než právě probuzené předjaří. Kdo hledá, důvod pro dobrou nádivku si vždycky najde 🙂 Hledači zázračných pilulek proti jarní únavě se mohou vyhnout lékárně obloukem a vzít to rovnou směrem do zeleně. Někdo upaluje rovnou za farmářem, jiný do zahrady. Je totiž čas medvědího česneku, pažitky, jarní cibulky, chřest už klepe na dveře a potkáme-li u cesty obyčejnou kopřivu, pár křehkých lístků se v kuchyni vždycky hodí. Třeba zrovna do voňavé nádivky 🙂
Je to pravda, kuře stokrát jinak a skutečně z tvých fotografií dráždí. To máslíčko navrch! Bez kouska másla upečené kuře tak krásně nevoní. Tady krásně prostoupí všechny vrstvy nádivky. Takový pravý jarní pochutnání.
Mňam, už vím co bude u nás v neděli k obědu. Díky za krásný recept.
Tak už taky vím, co bude u nás tuto neděli k svátečnímu obědu, protože bude i s návštěvou, a navíc bude manžel potěšen, že konečně po dlouhé době opráším římský hrnec! Jako vždy děkuji za inspiraci 🙂
Tady je zřetelně vidět, proč pravá láska kráčí přes žaludek! Rozepjaté knoflíčky, rafinovaný rozparek se slibným obsahem, kuřátko k nakousnutí! Šárko, to je Zlatý fond vaší kuchyně!!! 🙂
Mnamky, velmi pekny, jednoduchy recept. Toto sa urcite bude pacit aj mojej sestre, hned jej posielam link 🙂
Už je v troubě 🙂 a už se těšíme
toffo:
Kuřátko je klasika a proto k němu tak často ubíháme a většinou už ani neexperimentujeme. Zaběhaná klasika bývá nejlepší. Tohle kuře bylo kukuřicí krmené, tak jsem zvolila i nadívání ve stejném duchu. Ať to všechno pěkně ladí 🙂 I když nevypadalo nikterak excelentně, chuť byla dokonalá. Hodně začaroval římský hrnec, který si podrží všechnu chuť a masíčko se načechrá i všemi parami, které nemají kudy uniknout. Hned bych si dala zase 🙂
Jindra:
Ať chutná! Nedělnímu obědu se má věnovat zvláštní péče, tak ať se povede to kuře trochu více upěknit 🙂 Moje kuře nevypadá moc nedělně. Spíš je taková všednodenní rychlá záležitost, kde ve stylu servírování je toho hodně co vytknout 🙂 Ale takové už někdy ty všednodenní kuchařské výtvory jsou. Holt na kuchyňské křepčení občas mnoho času není a musí se to lehce ošvindlovat a jídlo si spojit jen s prostředkem k nasycení. I tak to domácí vaření má velký smysl!
Blog o vaření má být autentický, aby vypovídal pravdu a nehrál si na něco, co ve skutečnosti není :-)))
HanaS:
S jarem pravidelně vytahuji ze zadních prostor polic v komoře římský hrnec a uklidím ho až v momentě, kdy veškeré vaření z domácí kuchyně přenesu ven pod pergolu a začneme grilovat. Mám ráda střídající se roční období se všemi kuchyňskými rituály, které k němu patří. Možná proto nejsem zastáncem toho, aby se léto zakonzervovalo v podobě mražených bobulek rybízu a jiných ovocných přebytků jenom proto, že náhodou někdo dostane v prosinci chuť na borůvkový koláč 🙂 U nás se na borůvkové koláče musíme těšit a hlavně čekat, až bude jejich čas. A čas římského hrnce právě vešel do mé kuchyně a moc si ten starý hrnec pochvaluji a mám radost, když odklápím tu horkou poklici a přivoním k dokonalé pečínce 🙂
Hanko, ať ten starý římský legionář doma pěkně slouží a stará se o rodinné blaho 🙂
Sančenka:
Rozparky jsou fajn 🙂 Je to taková řeč těla, která malinko poodhaluje tajemství. Když doma vidí vykukující nádivku, rozhodně se na výsledek těší mnohem víc, protože vizuelní návnada je mocná čarodějka. Navíc taková kuřecí roládka má mnohem víc chuti, než kdy si spravedlivě podělíme upečené kuře na 4 dílky. Když se roláda pěkně potrhá a rozdrobí na menší kousky, složíme si do talíře docela zajímavou mozaiku. Kousek šťavnatých prsíček střídá nádivka, sem tam křupavá kostička housky a než se vzpamatujeme, tak už sedí na vidličce kousek vypečeného stehýnka a než stihneme polknout, uděláme si chuť na kousek vaječné omeletky. Pořád se na něco můžeme těšit a ochutnáme od všeho kousek. Pestrost k jaru patří. Rozparky jsou přímo nutností 😉
Díky za milý a velmi poetický komentář! Š.
Michaela:
Nevím, zda mé kuře s rozparkem může konkurovat kuřecím kouskům s kokosovo-arašídovou omáčkou, které tak pěkně voní na tvých stránkách 🙂 Indická kuchyně, to je pro mě voňavý koráb vezoucí pořádný náklad vzácného koření. Právě jsem zasadila semínka koriandru a těším se na úrodu, se kterou mám své plány 🙂
Pohled na ,,Kuře s rozparkem\” ve mně vyvolal vzpomínku na ,,malá jarní kuřátka\” a marně jsem několik dní odolávala.Nakonec jsem si to udělala jen do malé zapékací mísy.Návštěva žádná nebyla a tak jsem to jedla na etapy.Nevadí,protože jsem si aspoň udělala generálku na velikonoce.Byla to dobrota a už se těším na repete……
babs:
Malá jarní kuřátka jsou poměrně dost často k sehnání a příjemně obohatí velikonoční tabuli. Zvláště na jaře je nádivka opravdu žádoucí, protože tolik čerstvého lupení s nefalšovanou svěží jarní barvou, chutí a vůní už nikdy jindy mít nebudeme. Je čas na nádivky ve všech možných i nemožných podobách. Generálka na Velikonoce se vždycky hodí. Já zase oprášila všechny velikonoční sladké recepty a s předstihem se do nich pustila už v únoru :-))) Potřebovala jsem pořídit nějaké fotografie, tak jsem to pojala pracovně 🙂