Jak chutná masala? Tak na tuto otázku odpoví autorka stejnojmenné knihy, Michaela Samant. Na pultech knihkupců se objevuje další z Příběhů psaných s chutí, které úspěšně vydává nakladatelství Motto. Knihu jsem právě s chutí dočetla a tak už vím, jak chutná masala mně.
Recenze knihy: Jak chutná masala mně
Trochu jsem se nad samotným názvem knihy zamyslela a nechala se unášet proudem své představivosti do míst, kde je opravdovou masalu cítit. Celé indické vaření vnímám jako bohatý a rozmanitý prostor, kde není místo pro šeď a nudu. Masala je nesmírně voňavá směska koření s velmi nevšední vůní. Stačí do jídla přidat špetku a hned se začnou dít velké divy. Než jsem začala knihu číst, zopakovala jsem si v duchu, co všechno je pro vznik masaly třeba a nasála její vůni. A dobře jsem udělala, protože je to koření, které mi vnuklo úplně jiné představy, díky kterým jsem našla i pár vět ukrytých mezi řádky této knihy 😉
Jak chutná masala (viděno nakladatelsky)
Vazba: Brožovaná
Rok vydání: 2013
Poutavý příběh o tom, jaké to je vyměnit máminu bábovku a svíčkovou za indické puri bhaji, ale i o tom, co všecko s sebou může přinést začátek „nového života“ v Indii. O cestě mladé Slovenky za životním štěstím, která se rozhodla, že se z Indie již domů nevrátí. Nadchněte se pro indické trhy se zeleninou a kořením a přidejte naan, matar nebo dahi do svého jídelníčku.
Jak chutná masala (viděno encyklopedicky)
Jedná se o směs koření pocházející ze severní Indie. Obsah směsi může být různý, v závislosti na pokrmu, pro jehož přípravu má být použita. Hlavní složky směsi jsou: pepř, hřebíček, muškátový oříšek, kardamom, někdy jsou jako možnost přidávány: skořice, chilli paprika, zázvor, koriandr, česnek nebo bobkový list. Koření se praží na pánvi, následně je v hmoždíři paličkou rozmělněno na jemný prášek. Směsi tohoto typu, známé svou intenzivní vůní, se do pokrmů přidávají na samotný závěr vaření. Směs garam masala je používána jak při přípravě jídla z masa a ryb, tak i zeleniny.
Jak chutná masala (viděno mýma očima)
Název MASALA jsem si rozložila na jednotlivé hlavní osoby v knize se vyskytující a poté ho zase složila do jednoho celku. No a nevyšlo z toho nic menšího než láska 🙂 V případě této autorky hned několik láskyplných vztahů. K literatuře, ke svým kořenům, ke své rodině a odlišným zvyklostem velké Indie, která se stala pro ni novým domovem. Při čtení jsem měla takový ten hřejivý pocit, že zvoním u známých dveří, s úsměvem mi jdou otevřít a já si sedám do pohodlného křesla uprostřed malé místnosti, odkud mohu mlčky sledovat příběh života a ještě se u toho nechat příjemně šimrat vůní neslyšně přicházející z kuchyně. Zdá se, že jsem součástí domova jedné spokojené indické rodiny, kde pro každého mají i kus nefalšovaného domácího tepla. Za plynulého autorčina vyprávění o zdejším životě se pomalu přesouvám z křesla k prostřenému stolu. Rodina se schází a chystá se ke klidnému obřadnímu momentu. Rituál společného domácího jídla. Takové pozvání jsem jako tichá přísedící/čtenářka příběhu nemohla odmítnout!
MASALA
M-A-SA-LA
M (jako Michaela) – A – SA (jako Samant) = LA (jako láska)
Kniha se vlastně nemohla jmenovat lépe, protože už název samotný symbolizuje její milý děj. Na stránkách knihy se otevírá malý půvabný svět života jedné rodiny ve velké Indii. Michaela Samant dává nahlédnout pod pokličku tajemství nejen tradičního indického vaření, ale i života manželského daleko od svého rodného Slovenska. Píše o své cestě za láskou, rodinným štěstím a za poznáním života v exotické krajině.
Zeptejte se mě nyní, “Jak mi chutná masala?”
Řekla bych vám, že chutná jako láska po indicku.
A jak chutná láska po indicku? No přeci jako masala 🙂
V každém vztahu musí být důrazná špetka pepře, troška pevné jistoty z hřebíčku, to vše jemně zastrouhnuto muškátovým oříškem a rozvernou skořicí, zvýrazněno chilli papričkou, lehce dominantním zázvorem, pokorným koriandrem, kde není zapovězeno, tam dodat byť maloučko česnekového důrazu a v žádném případě se nesmí zapomenout ani na vavřín/bobkový list. Vynechat tajemný kardamom? To by se rozhodně mohlo vymstít!
Láska (nejen) v Indii musí chutnat přesně tak, jako indická masala. Obojí jde poměrně těžko definovat, protože každý výčet poměrů jednotlivých ingrediencí by byl příliš dlouhý a nakonec stejně nepřesný. Každá láska je základ tvořivé síly a každý den je hledáním a poznáváním. K lásce, ke každému lidskému snažení a tvoření, nakonec i k vaření, je třeba mít ten správný CIT. Když pořád něco chybí, dá se to doladit špetkou správného koření 😉
Malý kus Indie poodhalený v této knize mi literárně zalahodil a přivedl mě k myšlence zopakovat si svůj domácí indický repertoár, který se na plotně tak často nerozvoní, ale když na to přijde, moc si to užívám. Je toho ale pořád ještě mnoho, co by se dalo z obrovského potenciálu indické kuchyně vyzkoušet, proto je moc dobře, že v knize se poodhaluje i tajemství přípravy indických pokrmů. Celá řada Příběhů psaných s chutí je tu proto, aby dokázala zalichotit i chuťovým pohárkům.
Nakladatelství Motto a Michaele Samant se opět podařilo navázat na tuto tradici a svést nás na scestí dobré chuti, lásky a poznání. Výlet do Indie stojí za přečtení.
Mila Sarko, je to tak krasne napisane, ze mi pri citani slzy vyhrkli. Dakujem za krasne prirovnania a hlavne nadherny vyklad spojenia M-A-SA-LA 🙂
Stotožňujem sa s recenziou na 100 % 🙂
Michaela:
Milá Míšo, moc hezky se tvůj příběh četl 😉 A sympatické je, že stále plyne dál a my můžeme sledovat dění i na tvém blogu. Měj se hezky a ať ti to stále tak mile píše!
Lucka:
Děkuji 😉
Na tuto knížku se taky chystám, příběhy psané s chutí od Motta jsou prima. Bylo by mi líto, kdyby mi chyběla v knihovničce!
Dcera byla jako diplomatka 4,5 roku v Indii. Navštívili jsme ji a zamilovali si (a děláme si) indická jídla (a že některý sakramentsky pálí). Pracoval jsem 3/4 roku v Číně. Mnohá jídla jsou perfektní (tedy, i když leccos bych nežral a leccos sakramentsky pálí, no, ale když to nevíte, i ty veverky jsou chutný), i vaříme si je občas (ne tedy českou \”čínu\” a ne ty veverky). Ale svíčková nebo hovězí plátky, španělští ptáčci… ňam. A vepřo-knedlo-zelo, dobře udělaný, taky není špatný… Co se Číny týče, mnozí tvorové jsou u nás přísně chráněni (např.některé druhy želv), tam je normálně jedí. Kdybyste je ale chtěli přivézt sem, čímž byste jim zachránili život, je to trestné…
Jirka:
Indie je velká kořenka světa a na talíři se tohle všechno krásně odráží v jedinečné chuti. Že jídla často nezřízeně pálí, je pravda :-))) Příliš ostrým jídlům se vyhýbám, ale v zásadě lehce přibroušené pokrmy chilli papričkou mám ráda. Čínská jídla jsou fenomenální, ale ta opravdu čínská se značně liší od čínského vaření, které se preferuje v našich končinách. Vy o tom rozhodně víte své, protože prožít si nějaký čas v Číně, to je nepřenositelná zkušenost. Naše česká kuchyně je také fenomenální 🙂 My, co jsme na ní vyrostli, se k ní vždycky budeme rádi vracet. Už jenom kvůli tomu, že nám voní dětstvím a vzpomínkami.