Štěstí nosí kominík

Štěstí nese kominík, chytněte se za knoflík!

Povídání o kominickém řemeslu a o lidech, kteří mají v popisu práce rozdávat radost a nosit štěstí do domu. Sazí je kolem nás čím dál méně, ale teplo rodinného krbu se bez komínu neudrží. Když z kamen nebo krbu kouř nemůže, Váš kominík vám pomůže. A protože jich pár znám, udržováním tepla v našem krbu i kamnech jejich řemeslo již léta podporuji, dělám si pravidelnou schůzku s jedním z nich vždy v novoročním období. Štěstí si neschovávám jen pro sebe, ale nesu ho tímto článkem i Vám, milým čtenářům.

Staré kominické kalendáříky pro štěstí jsou opečovávány ve sbírkách nadšených sběratelů. (zdroj: internet)

Z historie kominických kalendářů

Na každém kominickém kalendáři bývala umístěna básnička a věnování od konkrétního kominického mistra či jeho pomocníka s uvedením roku. Kalendáře bývaly tak krásně vyvedené, že si je hospodyně pro štěstí nechávaly zarámovat. Věšely je v kuchyni, protože tato komnata platila za centrum rodinného života. Kominické štěstíčko tak měli na očích všichni členové rodiny a bylo dobře střeženo. Kominické kalendáře vydávaly každoročně řemeslné cechy a bývaly velice oblíbené.

Jak je to s kominickým štěstím?

Jakmile přišel do vsi kominík, bylo to štěstí pro celou ves.

„Kominík tak trochu připomíná čerta, a právě proto dokáže zahnat ďábly a zlé síly. Kominík představuje ochranu proti nebezpečí, ale i nemocem. A saze mají schopnost zneškodnit kouzla zlých čarodějnic. Kominík očišťuje komín, takže zachraňuje náš dům před nebezpečím požáru.“

V minulosti kominíci rozdávali ty nejžádanější kalendáře. Podarovali jimi každého, ke komu přišli, proto umounění rozdavači štěstí měli všude dveře otevřené.

Časy se mění a tak setkání s opravdovým kominíkem můžeme považovat za mimořádnou událost.

Ale mně se letos poštěstilo!

Můj kominický kalendář pro štěstí na letošní rok už visí doma v kuchyni 🙂

Vše nejlepší do roku 2015 mi přišel přát vážený pan kominík z rodinné firmy Karel Loukota a syn.

Letos jsem si smluvila rande s kominíkem hned na první den v novém roce. Jakmile se opravdový kominík objevil u našich dveří, hned jsem si ho vzala k nám domů a sáhla si na něj pro štěstí 🙂 Už to není takové, jaké to bývalo. Známkou pokroku je to, že kominíci už nejsou umounění od hlavy až k patě. Vážený pan kominík, Karel Loukota a syn, mě ujistil, že sazí je dnes možná méně než dřív, ale na to, aby mi přinesl štěstí do domu to nemá žádný vliv. Daroval mi opravdový kominický kalendář pro štěstí. Já mu na oplátku uvařila horkou černou kávu a nechala zkontrolovat kachlová kamna a krb. Když od nás odcházel, nemohla jsem si na nedostatek sazí na jeho kominické tváři a oděvu stěžovat. Tak jsem si na něj pro jistotu sáhla ještě jednou. Trochu toho štěstí nesu i Vám.

Kdo si chce štěstí pojistit sám, ten si bude muset sáhnout na svého kominíka sám. Společenstvo kominíků České republiky je tu pro nás, strážce a strážkyně tepla rodinných kamen a krbů, stále.

Jak došlo k tomu, že lidé sahají na kominíka?

Zajímalo mě, kde a proč se tak stalo. Zajímá vás co jsem se dozvěděla? Tady máte historku sahající do minulosti:

„Pointa tohohle zvyku se prý původně vztahovala k pravdomluvnosti kominíků. Mezi těmi se traduje, že když Marie Terezie jednou na zámeckém dvoře potkala dvorního kominíka, zeptala se ho, zda řádně prosmýčil všechny zámecké komíny. (Tehdy to bývaly komíny průlezné.) Jeho kladnou odpověď si nekompromisně na místě ověřila tím, že rukou přejela jeho vestu, a když dlaň zůstala černá, odpověděla “mouřenínovi”: “Máš štěstí!”

Bývalo také zvykem, že při vymetání komínů koncem roku rozdával kominík kalendáříky s nejrůznějším přáním. Většinou tam stálo: Hodně štěstí v novém roce přeje Váš kominík!

S naší touhou po teple domácího krbu komínů přibývá a to je jedině dobře.

Když kouř z komína nemůže, Váš kominík vám pomůže 🙂

Víte, že slavností kominická uniforma je bílá? Že Francouzi nosí červené čepičky i šátky, Belgičané mají modré a Skoti chodí v sukni.

Pan kominík Josef Bažant si ze svého řemesla udělal krásného koníčka a proto jeho povídání rozhodně stojí za přečtení. A já mám radost, že za jedenáctou břízou na cestě od našeho domu směrem k Červené Lhotě stojí cedule, která oznamuje: tady končí jindřichohradecko a začíná táborsko. Co z toho plyne? Nic menšího než to, že v sousedství mám zase jednoho člověka, který má v popisu práce rozdávat lidem radost a štěstí J

Moc milý a zajímavý článek o panu J. Bažantovi byl vytištěn v Táborském deníku. Je to čtení pro radost, k užitku i poučení.

Možná by se na první pohled někomu mohlo zdát, že kominík na stránky o jídle nepatří, ale zasvěcení vědí, že bez řádného komínu se v kamnech nezatopí, na plotně neuvaří a o domácí pohodě potom nemůže být ani řeč. Do života na vsi dobré vztahy s kominíky patřily a patří i dnes 🙂

Kdy a kde jste se s kominíkem potkali naposledy vy?

Spoustu toho obyčejného štěstíčka Vám přeje Šárka Škachová, autorka kuchařské knihy Rande s gurmánkou (nejen) v české kuchyni a autorka blogu Šárčina škola vaření